Ve stínu člověka přehled
Anglická badatelka se v knize zaměřuje na pozorování a studium života šimpanzů v Gombském národním parku v Tanzanii. Poutavé vyprávění, shrnující výsledky desetiletého pozorování, provázejí dokumentární záběry. 23-088-78
Literatura světová
Literatura naučná
Příroda, zvířata
Vydáno:
1978
,
Mladá fronta
Originální název: In the Shadow of Man, 1971
více info...
Originální název: In the Shadow of Man, 1971
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Ve stínu člověka. Přidejte ho na této stránce. Přihlašte se a napište ho.
Nový komentář
všech 10 komentářůSouvisející novinky - Ve stínu člověka (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Ve stínu člověka v seznamech
(aktualizováno 1x za hodinu)
| v Právě čtených | 2x |
| v Přečtených | 75x |
| ve Čtenářské výzvě | 13x |
| v Doporučených | 6x |
| v Mé knihovně | 48x |
| v Chystám se číst | 56x |
| v Chci si koupit | 22x |
| v dalších seznamech | 2x |
Čtenáři před vámi navštívili ještě tyto knihy:
Štítky knihy
Afrika příroda živočichové, fauna výzkum šimpanzi populárně-naučné publikace Tanzanie šimpanzi - chování, etologieJane Goodall také napsal(a)
| 1978 | Ve stínu člověka |
| 2022 | Důvod k naději: Moje cesta životem |
| 2011 | Pohled oknem: Třicet let se šimpanzi v rezervaci Gombe |
| 1974 | Nevinné bestie |
| 2022 | Kniha o naději: Průvodce přežitím v těžkých dobách |

84 %
74 %
Ve stínu člověka
Kniha Ve stínu člověka od Jane Goodallové pro mě byla v dětství magickým oknem do světa, který mi připadal zároveň cizí i podivuhodně blízký. Četl jsem ji s očima dokořán, často se k ní vracel, a dokonce jsem si podle ní kreslil mapy Gombe a portréty šimpanzů. S tatínkem jsme chodili do ZOO a stáli jsme před šimpanzím výběhem dlouhé minuty v tichu a mně připadalo, že jim rozumím víc než spolužákům ve škole. Goodallová psala s něhou i vědeckou precizností, což byl pro dítě fascinované zvířaty dokonalý klíč ke dveřím poznání. Její popisy Flo, Fifi, Davida Greybearda a dalších šimpanzů mě naučily, že individualita a emoce nejsou lidským výlučným privilegiem. Měla dar nevidět „objekty výzkumu“, ale jedinečné osobnosti.
V dospělosti jsem knihu našel během úklidu u mámy a pročetl jsem ji znovu. Byla podobně silná, jen s jiným rozměrem: vědecký kontext a odvaha ženy, která šla proti tehdejším akademickým očekáváním. Její vytrvalost, pokora a pozorovací talent jsou inspirující. Tahle kniha není jen o šimpanzech, je o člověku. O tom, jak se dívá, chápe, a jak může žít v souladu s jinými bytostmi.