Ve stínu člověka přehled

Kniha Ve stínu člověka od Jane Goodallové pro mě byla v dětství magickým oknem do světa, který mi připadal zároveň cizí i podivuhodně blízký. Četl jsem ji s očima dokořán, často se k ní vracel, a dokonce jsem si podle ní kreslil mapy Gombe a portréty šimpanzů. S tatínkem jsme chodili do ZOO a stáli jsme před šimpanzím výběhem dlouhé minuty v tichu a mně připadalo, že jim rozumím víc než spolužákům ve škole. Goodallová psala s něhou i vědeckou precizností, což byl pro dítě fascinované zvířaty dokonalý klíč ke dveřím poznání. Její popisy Flo, Fifi, Davida Greybearda a dalších šimpanzů mě naučily, že individualita a emoce nejsou lidským výlučným privilegiem. Měla dar nevidět „objekty výzkumu“, ale jedinečné osobnosti.

V dospělosti jsem knihu našel během úklidu u mámy a pročetl jsem ji znovu. Byla podobně silná, jen s jiným rozměrem: vědecký kontext a odvaha ženy, která šla proti tehdejším akademickým očekáváním. Její vytrvalost, pokora a pozorovací talent jsou inspirující. Tahle kniha není jen o šimpanzech, je o člověku. O tom, jak se dívá, chápe, a jak může žít v souladu s jinými bytostmi.