V propastech stínů přehled

Recenze: Boží mlýn s turbem – V propastech stínů (Engelbert Prim)
Ve spolupráci s nakladatelství epocha

Postapo, kde se humor rodí z krve a život visí na posledním náboji.

Konec světa bývá v knihách často velkolepý. Exploze, chaos, dramatické projevy posledních prezidentů a tak podobně. U Engelberta Prima je to mnohem prostší – lidstvo dostalo virus, pak ránu elektromagnetickým pulzem a civilizace se sesypala jak starý komín po dynamitu. A co zůstalo? Svět, kde se zákony vytratily rychleji než elektřina ze zásuvky a kde má člověk větší šanci přežít s nožem v ruce než s morálkou v hlavě.

A právě tady pokračuje příběh Sváti.

Druhý díl série Boží mlýn s turbem jde ještě hlouběji než ten první. A myslím tím opravdu hluboko – do stínů, do minulosti, do bolesti a do míst, kam se většina hrdinů raději ani nepodívá. Sváťa se tentokrát ocitá na cestě, která může být jeho poslední. Řeka Styx už pomalu šplouchá o břeh a Cháron si nejspíš připravuje loďku. Jenže kdo zná Sváťu, ví jednu věc: tenhle chlap není typ, který by si tiše sedl do člunu a nechal se převézt.

Primův styl je pořád stejně návykový. Krátké, úderné věty, černý humor ostrý jak čerstvě nabroušený nůž a dialogy, které občas znějí tak přirozeně, až máte pocit, že sedíte někde u ohně s partou přeživších a posloucháte jejich historky. Jenže zatímco se smějete jedné hlášce, o pár řádků dál vám autor připomene, že tenhle svět není žádná sranda.

A právě V propastech stínů je v tomhle ještě o level jinde.

Násilí je syrovější, temnota hlubší a psychika postav dostává zabrat víc než kdy dřív. Prim dokáže popsat brutální scénu tak živě, že vaše představivost začne pracovat na plné obrátky. A někdy si skoro říkáte, jestli by nebylo lepší ji na chvíli vypnout. Jenže pak přijde typický Primovský humor, který tu tíhu na moment odlehčí – a vy čtete dál.

Velkou roli tady hrají i vzpomínky a přízraky minulosti. Sváťa není jen chlap se zbraní a dobrým instinktem na přežití. Je to člověk, kterého formovaly věci, jež by většinu lidí dávno zlomily. A právě tyhle stíny se teď vrací, aby mu pomohly… nebo ho definitivně stáhly dolů.

Co mě na téhle sérii baví nejvíc, je její zvláštní kombinace brutalitu, lidskosti a černého humoru. Prim dokáže v jedné kapitole rozesmát, v další znechutit a o pár stránek dál vás přimět přemýšlet nad tím, jestli by lidstvo po podobné katastrofě vůbec stálo za záchranu.

A Sváťa?
Ten je pořád stejný – tvrdohlavý, drsný, občas cynický, ale někde hluboko uvnitř pořád člověk.

A možná právě proto funguje tak dobře.

Shrnutí:
Druhý díl Božího mlýna s turbem potvrzuje, že Engelbert Prim má postapo pevně v rukou. Je to temnější, brutálnější a zároveň emotivnější pokračování, které vás několikrát rozesměje, párkrát znechutí a místy možná i trochu rozbije. Ale přesně takhle má dobré postapo fungovat.

A jestli vám první díl připadal drsný, tak věřte, že V propastech stínů ještě přitlačí.

Hodnocení: 9,5 / 10
Protože tahle kniha není jen o přežití na konci světa. Je o tom, co z člověka zůstane… když už skoro nic nezůstalo.

Za sledování na IG budu rád -> milan.kope.knihomol

#engelbertprim #bozimlynsturbem #kniznitip #kniznirecenze #kniznispoluprace @nakladatelstviepocha @svet_ceskych_autoru @kniznizavislaci