Úpadek a pád římské říše přehled

(SPOILER) Nedočteno. Proč to? No, začnu trochu zeširoka…

Edward Gibbon byl člověk, alespoň dle dostupných informací, který trpěl nedostatečnou láskou své matky (zemřela v jeho devíti letech) a díky lásce ke knihám a vlivu několika lidí okolo něj (například jednoho jezuity) konvertoval ke katolicismu. Otec ho poslal do Švýcarska, bašty protestanství, zřejmě na převýchovu. Po půldruhém roce mu bohatý šlechtický otec pohrozil, že pokud se nevrátí do lůna anglikánské církve, že ho vydědí. Různé články římské víry, napsal, zmizely jako sen. Svatbu s jeho jedinou životní lásku mu opět zakázal otec ("Vzdychl jsem jako milenec, poslechl jako syn.") a pak už se věnoval jen knihám a poslančení. Díky zděděným penězům mohl.

Gibbon byl tudíž frustrovaný deprivant a oikofob, nenáviděl křesťanství a vlastní civilizaci na něm založenou (byl to i zednář), a to se propisuje do jeho díla a jeho objektivity. Bohužel.

Kniha je tudíž plná kritizujících, zesměšňujících a útočných poznámek vůči křesťanství a církvi, obsesivního vyzdvihování pomýleného narativu, že to vlastně křesťané způsobili zánik Říma a krom toho je tam ještě hodně žlučovitých poznámek k židům. Naopak, kapitolu o Mohamedovi, tu by i fanatický muslim nenapsal lépe. Ten krutý válečník, oportunista, lhář, bandita, vrah a bezskrupulózní vykradač cizích náboženství (judaismu a křesťanství) ať dělal, co dělal, byl to dle Gibbona svatý muž, vždy měl pravdu, každý úskok, každá krutost, porušování smluv, loupežnictví, mučení a vlastní etické přešlapy, to vše bylo relativizováno nebo pozoruhodnou mentální gymnastikou dokonce opěvováno.

Gibbonův počin je navíc několikanásobně rozsáhlejší než český výbor z díla, který vyzobává zdánlivě bez ladu a skladu jen některé pasáže či kapitoly, které tím pádem na sebe nenavazují. Zdánlivě – ježto to vyšlo za minulého režimu, není nepravděpodobné, že to bylo citlivě fokusované s cílem trefit se do společných nepřátel, na nichž se tehdejší komunistická ideologická linie s Gibbonem shodla – do křesťanství, zvláště pak katolického a židů (Izraele) a naopak vyzdvihnout Gibbonův nekritický přístup k islámu (spousta muslimů v SSSR a arabský svět podporovaný Moskvou). Nevím, možná se mýlím a důvody jsou jiné, ale takto se mi to jeví.

Ono vyzobávání jednotlivých pasáží je také zhůvěřilostí samo o sobě – chápu, že dílo je to opravdu rozsáhlé, ale pro čtenáře je to v podstatě k ničemu. Jako kdybych psal dějiny druhé světové války, ovšem vynechal roky 1940, 41 a 44, produkci tanků a zbraní, pakt Ribbentrop-Molotov, Lend-Lease, Velkou Británii, zázrak u Midway a pak to vydal? No, kolegové historici by se mi asi smáli, že čtenář z tohoto okleštěného kadlubu bude řádně zmaten.

To vlastní dílo, i když ovlivněno jeho názory, by zřejmě mohlo stát za přečtení, protože literární a vědeckou kvalitu a rozsáhlost této monografii upřít nelze, ale v kombinaci s českým, reálně socialistickým výborem, je to špatné, špatné, špatné.