Týdenní čtení z Tóry - Kniha Exodus přehled
Rabín Jonathan Sacks předkládá čtenářům své úvahy nad knihou Exodus, zabývá se problémy současnosti na pozadí starozákonních textů a naopak vysvětluje biblické texty na příkladech z dnešního světa. Jak zmiňují recenzenti a kritici, jedná se o výjimečnou publikaci propojující tradiční texty s problémy 21. století, autor se věnuje řadě detailů a přitom je schopen převodu na dnešnímu čtenáři pochopitelnější paralely. Jde o v pořadí druhou knihu cyklu pravidelných úvah nad tématy týdenních oddílů čtení Tóry, nazvaného Covenant & Conversation... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Týdenní čtení z Tóry - Kniha Exodus. Přidejte ho na této stránce. Přihlašte se a napište ho.
Nový komentář
všech 2 komentářůSouvisející novinky - Týdenní čtení z Tóry - Kniha Exodus (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Týdenní čtení z Tóry - Kniha Exodus v seznamech
(aktualizováno 1x za hodinu)
| v Přečtených | 7x |
| ve Čtenářské výzvě | 1x |
| v Mé knihovně | 3x |
| v Chystám se číst | 6x |
| v Chci si koupit | 4x |
Čtenáři před vámi navštívili ještě tyto knihy:
Jonathan Sacks také napsal(a)
| 2008 | O svobodě a náboženství |
| 2017 | Důstojnost v rozdílnosti - Jak se vyhnout střetu civilizací |
| 2021 | Velké partnerství: Bůh, věda a hledání smyslu |
| 2018 | Ne v Božím jménu - Jak čelit náboženskému násilí |
| 2020 | Týdenní čtení z Tóry - Kniha Exodus |

99 %

Starý zákon mám ráda a zajímal mě židovský pohled na něj. Když jsem knihu brala do ruky, zdaleka jsem nečekala, že bude tak čtivá. Rabín Sacks píše tak, že je to jednak srozumitelné běžnému člověku, aniž by měl příliš znalostí o židovství a Starém zákonu, jednak jsou jeho myšlenky velice aktuální a zajímavé.
Velice děkuji nakladatelství P3K, že mělo odvahu vydat kompletní komentáře rabína Jonathana Sackse ke knihám Exodus a Leviticus, které se staly důležitou součástí mé knihovny. Těším se, že vydají i jeho komentáře ke knihám Numeri a Deuteronomium.
"A podobně tomu bylo s nejsvětější svatyní. Když římský generál Pompeius dobyl Jeruzalém a vstoupil do Chrámu, byl zaskočen tím, že je svatyně prázdná. Předpokládal, že v ní najde nejuctívanější modlu Izraelitů. Myšlenku, že by prázdný prostor – podobně jako prázdný čas – mohl být svatý, nedokázal pochopit.
Svatost je prostor, který utváříme Bohu tím, že nasloucháme a nemluvíme, tím, že jsme, ne že něco děláme, tím, že přijímáme pasivní, nikoli aktivní roli. Pokud lidé vystoupí z proudu činností, jimiž formují svět podle svých představ, nechávají do světa vstoupit Boží záměr. Veškerá svatost je formou odříkání, ale protože Bůh chce, aby lidé byli zodpovědní a tvůrčí, nežádá od nich naprosté a neustálé odříkání. Proto je pouze některý, ne všechen čas svatý, ne všechen prostor svatý a jen někteří lidé jsou svatí. Všechny národy mají své světce, Izraelité jsou však jedineční tím, že jsou jako příslušníci svatého národa ke svatosti povoláni všichni. Judaismus jako první náboženství chápe svatost jako kategorii, která náleží nejen vyvolené elitě, ale celému národu. Tomu přisuzuje určující roli, národ je základní kulturní a samostatnou společensko-politickou jednotkou. Vytváří si vlastní řád prostřednictvím práva, rituálů a zvyků, v menších skupinách – rodinách a komunitách – společně formuje základní pravidla společného života. A Bůh má zájem na tom, aby byl součástí veřejného života, aby své působení neomezoval na jednotlivce a jeho duši."