Koupit Koupit eknihu Antikvariát

Autobiografický cestopisný román je upřímným a otevřeným příběhem, který líčí autorčino putování po nejtěžším treku Evropy Haute Route des Pyrenées. Na svou 880 kilometrů dalekou pouť napříč divokými horami se vydala bez dostatečných zkušeností a s téměř neznámým mužem, vedena složitými životními pohnutkami, jimž dominuje láska, zklamání z nenaplněných očekávání a potřeba vyrovnat se s novým životním osudem a navždy ztracenými sny. Touha po duševní katarzi ji však vrhla do těžké zkoušky, v níž musela čelit riskantnímu horskému terénu, komplikovaným vztahům se společníkem Kamilem, a dokonce i strachu o život. V tvrdé dřině, jež představuje ustavičná chůze v odlehlých horách, na samém dně pocitů beznaděje a zmatení nakonec nalezla kýžené východisko pro svůj život, avšak úplně jiné, než jaké si představovala. Kniha se odehrává ve třech dějových liniích a přechod Pyrenejí je pouze jednou z nich, jejich rámcem. Druhým tématem, které se v knize objevuje v retrospektivě, je autorčin profesní život. Nejistota muzikantského povolání provázená hledáním stabilního uplatnění a snahou o prosazení ji dlouhá léta držela na hraně finanční soběstačnosti. Společně s láskou a zhrzenými touhami, které tvoří třetí tematickou linii knihy, pak vyvstává komplexní obraz motivů, jež ji k nevyzpytatelné cestě napříč Pyrenejemi přiměly.... celý text

Literatura faktu Literatura česká Cestopisy a místopisy

Vydáno:

2025 , Práh
více info...

06.11.2025

ViadaLuz

Po dočtení jsem potřebovala jen sedět a chvíli to vstřebat. Jako se musí vstřebávat každé putování.
Protože to je přesně to, kam mě autorka vzala – na Cestu (to velké C je tam schválně, stejně jako v knize).
Celou dobu čtení jsem si říkala, že je to tak na čtyři hvězdičky. Dobrá knížka, ale ne úplná topka. Jenže ten konec… ten mě dostal tak, že nakonec dávám plný počet.
„Cesta nás nejdřív rozložila na prvočástice, aby nás posléze opět složila, ale úplně jinak, než jak jsme byli.“
Kniha je psána krásným básnickým jazykem, z něhož je cítit, že Markéta je umělkyně tělem i slovem. Občas mi text lehce sklouzl do patosu, ale to je věc osobní hranice, kterou máme každý jinde.
Už po pár stránkách jsem musela hluboce smeknout klobouk před její upřímností. Ani Cestu, ani svůj vztah – a už vůbec ne sebe – nelakuje do pastelových odstínů. A právě díky tomu mě kniha vtáhla. Byla jsem na Cestě spolu s Markétou.
Síla knihy spočívá v otevřenosti a hloubce, v níž se mísí bolest, vyčerpání i povznášející okamžiky. Všechno toto k Cestě (i k životu) neodmyslitelně patří.