Synové noci přehled

Autorka psala román 3 roky.

Hlavními postavami jsou 2 bratři – BORIS a NIKOLAJ. Boris je starší než Nikolaj. Žijí v Rusku, ale jednoho dne se jejich cesty rozdělí, když dojde k revoluci.

Střídají se kapitoly z pohledu BORISE a NIKOLAJE.

BORIS je stoupencem revoluce, která proběhla v roce 1917. Věří, že zabití cara Mikuláše II. v Zimním paláci bolševiky končí konec bezpráví a vytvoří se nová společnost, ve které už nebudou bohatí ani chudí a všem se povede dobře, když vládu převezmou bolševici. Boris věřil v ideály Lenina a Stalina a celý svůj život tomu přizpůsobil.

Boris je ve službách Sovětského svazu a stále věří, že bojuje za správnou věc. Časem se mu otevřou oči a pochopí, jak je to ve skutečnosti. K lidem, které vyšetřuje, se chová krutě. Není mu cizí ani znásilňování žen! Aby alespoň na chvíli zapomněl a otupil svoje myšlenky, uchyluje se večer k pití alkoholu. Boris si uvědomuje, že pokud by se vzepřel režimu, velmi tvrdě by na to doplatil. Dává si pozor na to, co říká před ostatními. Boris v těžkých chvílích vzpomíná na svého bratra Nikolaje.

NIKOLAJ se rozhodne opustit Rusko se svou rodinou a má možnost trvale žít v Československu. Se svým tátou přemlouvá Borise, aby s nimi odcestoval, ale Boris má svoji tvrdou hlavu a zůstane v Rusku.

Nikolaj se zabydluje v Československu, učí se český jazyk a je rád, že opustil Rusko a žije ve svobodné zemi. Nikolaj má známost, ale do manželství se moc nežene. O dalším Nikolajově životě se už dočtete v tomto románu.

Bylo hrozné a děsivé číst o zvěrstvech, které autorka popisuje a které byly bohužel krutou realitou.

Myslím si, že je to snad poprvé, kdy jsem se dočetl o velkém hladomoru na Ukrajině, které postihnul Ukrajince, když museli odvádět obilí a další majetky Sovětům. Docházelo také ke kanibalismu! Nedokážu si to vůbec představit, jak tito lidé museli trpět a vůbec se nedivím tomu, k čemu docházelo.

V tomto románu jsem se dozvěděl hodně nových informací, které jsem nevěděl například o hladomoru na Ukrajině a všechno, co se tam dělo, o agentech Smerše, kteří vyslýchali a mučili lidi a také o tom, že když skončila 2. světová válka, Sověti přijížděli do Československa a zatýkali emigranty, kteří utekli z Ruska.

V knize jsou zmíněni také Vlasovci, kteří se rozhodli bojovat na straně nacistického Německa proti Stalinovu Sovětskému svazu. V knize jsou zmíněni také Banderovci, kteří bojovali za nezávislý a jednotný ukrajinský stát.

Zajímavé byly také informace o Podkarpatské Rusi, kterou si po 2. světové válce přivlastnil Sovětský svaz.

Sověti měli velmi podobné praktiky jako Nacisti, co se týká mučení lidí. Nacisti některé praktiky převzali od Sovětů. Sověti měli pracovní tábory (gulagy), kde lidé v nelidských podmínkách pracovali o hladu a o kousku jídla. Mnoho z nich zemřelo v důsledku vysílení, hladu a zimy.

Díky této knize mě napadla myšlenka, že bych si časem mohl přečíst knihu SOUOSTROVÍ GULAG, kterou napsal Alexander Solženycin. Některé články z této knihy jsou také zmíněny v této knize.

V minulosti jsem věděl, že když Hitler napadl Polsko 1. 9. 1939, se Stalinem podepsal dohodu, při kterém si rozdělili území, které bude jejich. Pokud by Hitler nezaútočil na Sovětský svaz, kdoví, jak by nakonec 2. světová válka skončila.

Kniha se četla jedním dechem a jedním slovem je skvělá. Určitě mi kniha rozšířila obzory o věcech, které jsem nevěděl. Knihu budu dlouho zpracovávat, protože obsahuje hodně informací včetně děsivých popisů, které jsem se dočetl.

Byl jsem hodně zvědavý na závěr knihy a očekával jsem trochu jiný závěr. Myslím si, že bych se zachoval jinak než hlavní hrdina. Z určitého úhlu pohledu dokážu pochopit jeho rozhodnutí.

V závěru každé části se nacházejí různé články, které dokreslují danou situaci. Tyto články se mi líbily.

Autorka v Doslovu napsala: „Tento román pro mě představoval mimořádně obtížnou výzvu a práce na něm mě místy nesmírně vyčerpávala. Bojovala jsem s pochybnostmi, jestli ho vůbec zvládnu dokončit. Přes všechny krize mě nakonec přenesla jeho hlavní myšlenka. Připomínka zásadních událostí československých dějin, které byly vlivem komunistického režimu mnoho desítek let záměrně zamlčovány. O bílé emigraci u nás, nebo dokonce o agentech Smerše se můžete dočíst už jen velmi málo. Chtěla jsem poodhalit dnešním čtenářům jedno z prázdných míst našich dějin a poukázat na to, že vztahy mezi naší zemí a Sovětským svazem se neomezovaly pouze na období od roku 1948, ale měly podstatně hlubší kořeny.“

V závěru knihy se nachází DOSLOV a SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY. Je vidět, že autorka si se zpracováním knihy dala hodně práce. Historické informace čerpala z různých knih, akademických prací, článků a dalších zdrojů z Internetu.

Tuto knihu určitě doporučuji k přečtení a knihu zařazuji mezi TOP KNIHY 2026.

Na přední a zadní předsádce se nachází fotografie.

Kniha má pěknou obálku.