Soudcové, žalobci, obhájci přehled

Autor byl jedním ze svědků v tzv. „Osvětimském procesu“, který se odehrával zhruba 20 let po spáchaných zločinech nacistickým Německem. Má to tedy vše z první ruky a opravdu zdařile zachycuje průběh procesu. Perfektní je, že velmi věrně vylíčí i to, jak vnímali soud běžní Němci. Obecně negativně (hlavně starší generace, která nacismus zažila), prostě se nechtěli k minulosti vracet. Ono hodně i vysokých příslušníků nacistické strany zastávalo v poválečném Německu významné posty. Krátce představí obžalované (pohybuje se to kolem jedné stránky, dozvíme se kým byl před válkou, kdy vstoupil do nacistické strany, čeho se dopustil). Soudu se podařilo sehnat značné množství svědků a autor jejich svědectví věrně cituje (zaměřuje se na Čechy a Slováky). Jinak na začátku knížky popisuje vyhlazování duševně/tělesně nemocných, s tím se začalo již v roce 1939, sváželi je do center, kde byli zabiti v plynových komorách a následně spáleni v krematoriích. V koncentračních táborech to pak zopakovali, akorát v mnohem větším měřítku. Posudky, kdo bude a nebude žít dělali lékaři od stolu, pacienty ani neviděli, mnozí si pak po válce otevřeli prosperující ordinace… Vyprávění pak pokračuje Osvětimí, takže se v tom neztratí ani ten, kdo toho o holokaustu příliš neslyšel.

Děsuplná jsou nejen svědectví líčící peklo koncentračních táborů, ale i to, že takřka všichni obžalovaní neprojevili ani náznak lítosti. Jejich obhájci svědky uráželi, zpochybňovali jejich svědectví a často naprosto překrucovali pravdu, soud neměl příliš snahu jejich neetické chování usměrnit. A nakonec i ty tresty rozhodně neodpovídaly spáchaným zločinům.