Rána přehled

Konec semestru = více času na čtení. A taky na dohnání recenzí knih, s kterými jsem po večerech utíkala od studia. Oksana Vasjakina mě ale vypekla! Rána je autobiografický román s esejistickými prvky, ve kterém se totiž najednou vylouply i úvahy o ženském psaní a autorka v nich najednou zmiňovala i jména jako Hélène Cixous, Monique Wittig či Luce Irigaray – významné teoretičky, které jsem ne dlouho předtím probírala v rámci Feministické literární kritiky a teorie či v Metodách textové analýzy. Jo, tak ty by sis od učení chtěla odpočinout, Lenko? Tak to ani náhodou! =D
Nebudu kecat, nečekala jsem to tam, ale všechny ty odkazy do prozaického debutu ruské básnířky patřily a sedly tam! Vasjakina v knize popisuje svůj komplikovaný vztah s nedávno zemřelou matkou (jejíž popel teď hodlá dovézt na Sibiř), mateřství v něm neidealizuje, ale vykresluje ho jako hluboce ambivalentní zkušenost. Po celou dobu přitom otevřeně reflektuje svou lesbickou identitu (v Rusku, prosím pěkně! Odvaha jako blázen!) a vlastní přístup k tělu a sexu, zároveň bez jakékoli exhibice.
Kromě zcela intimních témat ale Vasjakina ukazuje i to, jaký je život v Rusku – reflektuje sociální nerovnosti, byrokracii, ekonomickou nestabilitu… A to vše pojímá originálně a za užití poetického jazyka, zcela adekvátně tomu, že je především básnířkou.
Rána je za mě literárně silný, syrový a emocionálně i čtenářsky náročný text, který si klade otázky po tom, jak žít dál po ztrátě někoho blízkého, jak ne/milovat matku a jak psát o těle, které v sobě nese odpor vůči normativním očekáváním. Rána je čtení, které nejde po srsti. Vyžaduje vaši plnou pozornost – a rozhodně si ji zaslouží!