Písně sirén přehled
Renata Štulcová
Rafaelova škola série
< 6. díl >
Když se Marina probudila z metamorfózy v těle sirény a kromě zpěvu sirén slyšela zvonění tramvají, domnívala se, že jediná její starost bude zlomit kletbu, aby zachránila svou lásku. Netušila ale čtyři věci: Kdo jsou labutí víly, že její (lidský) otec začne pátrat po vílách a elfech v české historii, jaké rituály ji čekají a že může přijít o klenot své matky, tedy o všechno.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Písně sirén. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (12)
(SPOILER)
Děj tohohle dílu by se dal shrnout tahle: metamorfóza, Rowan, záhada č. 1, Rowan, Rowan, pan Fialka a záhada č. 2, Rowan, tanec na jezeře, Arthosův návrat, kočičí geny a pro boha živýho ještě víc Rowana!
Začnu Marinou. Na to, že má být v každé knize o rok starší, (momentálně 17) má chování a myšlení dvanáctiletého dítěte. A mám dojem, že za to může spíš paní Štulcová než Marinin královský původ. Už od 4.dílu se mi její postava četla špatně, ale poslední dvě knihy pořád jenom fňuká. Ať už po Rowanovi, nebo proto, že jsou na ní všichni zlí, když chtějí, aby se připravovala na své královské povinnosti. Je vtipné, jak si stěžuje, že se jí kamarádi vzdalují, když se stará jenom o Rowana. Místo aby s Médeou řešila záhadu oktagonové místnosti nebo se s kamarády snažila přijít na to, kdo může za události v majáku. Už ve čtvrtém díle začala Marina mít vize ze svého minulého života (nebo ji posedl duch Mani), ale pořád jí nedošlo, o co jde. Už dávno o tom mohla někomu říct, nebo si mohla sama zkoušet přivolat další vize. Ale ne, to by bylo moc práce. Možná už jsem to psala v recenzi na minulou knihu, ale od chvíle, kdy se objevila její 'pravá láska', nedělá Marina vůbec nic. Nemluví s kamarády, nečte, nehledá oktagonovou komnatu ani pachatele z majáku. Sice bylo zmíněno, že chce navštívit Kryštofovu babičku a pokusit se jí pomoc, ale to je právě ten problém. Jenom to zmínili. Neviděla jsem, že by samotná Marina vyložila nějakou aktivitu týkající se výše zmíněného. Vlastně ani nevím, proč chce babičce pomoct. Protože je to správná věc? Protože jsou s Kryštofem (kterého zmínili snad podruhé za celých šest knih) najednou nejlepší kamarádi a ona nechce, aby byl smutný? Protože chce z babičky zkusit dostat informace o pachateli? Nic z toho se nedozvíme. (Kryštof se nám touhle tragédií taky zrovna nepřiblíží. Je popsáno, jak je zamlklý, ale vzhledem k tomu, že jsem o něm do teď neslyšela, to nebyla až taková změna v jeho chování. Myslela jsem, že to bude právě on, kdo bude organizovat návštěvu majáku, protože má osobní zájem na tom, aby se to vyřešilo. Nebo třeba, že o něj budou mít spolužáci strach a budou se ho snažit víc zapojit do kolektivu, aby se neužíral smutkem. Ale ne, protože víte, kdo potřebuje víc prostoru? Rowan! Vždyť kdo jiný by tam všechno organizoval.) Zpátky k Marině. Její trénink se skládá jen z toho, že tančí na jezeře a pak tančí za doprovodu houslí. Kde jsou všechny ty královské povinnosti nad kterými tak ohrnovala nos na začátku roku? Taky je dost směšný, že všichni čekají, že jednou bude vládnout společně s Aine, ale že by jí máma konečně řekla všechno, co potřebuje vědět, to ne. Proč taky, vždyť nám chudinky Mariny musí být neustále líto, protože i po šesti letech stále tápe ve světě elementálů. Ainino rozhodnutí je mírně řečeno pitomé a nezodpovědné. Jak má její dcera všechno správně zvládnout, když nemá tušení, do čeho se žene? A uvědomí si Aine svou chybu, vezme si Marinu k sobě a řekne jí všechno, co potřebuje vědět? Ne, místo toho jí na to musí upozornit Pan, protože sama královna má moc dlouhý vedení. (Nebo si myslí, že Marina je převtělená Mani) Samotná Marina se nepotřebuje vyvíjet, učit, objevovat své schopnosti, potřebuje jen víc Rowana (stejně jako tahle kniha). Se všemi svými schopnostmi a výjimečnými metamorfózami už začíná konkurovat i Supermanovi. Aine je nejspíš zvěromág. Jak jinak si vysvětlit, že její dcera je napůl člověk, napůl víla, půl labuť a půl kočka. Ta kočičí přeměna úplně zabila jakýkoliv postup na frontě Arthos/Marina. Kentauří Marina by doslova viděla svět z Arthosovi perspektivy, dozvěděla by se o historii a zvycích kentaurů (vážně jsou tak nepřátelští jenom kvůli své pokladnici vědomostí? Pochybuju). A Arthos by se jí mohl opět dvořit, protože by Marina v tu dobu byla taky kentaur.
Mám takový pocit, že její vztah s Rowanem je spíš závislost. V jedné kapitole se Ro vydá na výlet a Marina vyšiluje, protože se jí celý jeden den neozval. Navzdory tomu, že se znají už druhý rok, toho o sobě vlastně moc neví, protože nejsou schopní vést rozhovor hodný obyčejných lidí. Samotný Rowan je neuvěřitelně žárlivý, sebestředný a namyšlený kluk s chováním a hláškami herce z filmů pro dospělé, který stejně existuje jenom proto, aby se Marina pořád nezamilovávala.
Co se děje týče trvalo dvacet šest kapitol, než se vůbec něco stalo. Na tuhle knihu jsem se těšila od prvního dílu a byla jsem velmi zklamaná. Místo, abych se dozvěděla víc o sirénách a zažila pár zajímavých školních předmětů, jsem četla jednu velmi odbornou přednášku už nevím o čem, následovala hodina o tarotových kartách a menstruaci (Za tohle dávám malé bezvýznamné plus. Četla jsem hodně knih o náctiletých holkách a tohle je poprvé, co v některé vůbec zmínili menstruaci.) a pak zase poslouchat Marinino fňukání o tom, že s Rowanem netráví dost času navzdory tomu, že jsou spolu celý den. Nejvíc zbytečný je autorčin popis sirén. Celou dobu čtu o sirénách z klanu tučňáků/slavíků/plameňáků a nikdy jsem se nedozvěděla jak ty sirény vypadají. Co je v lidské podobě odlišuje od ostatních sirén a lidí? Ale chápu, že bylo potřeba vrátit se ke vztahu Marina/Rowan. Absurdní je, že Marina potřebuje meč-klenot, aby na světě udržela lásku. To je tak neuvěřitelná blbost! Jinak se mi zdá, že se v každém dílu objevují nové problémy, které je třeba řešit. Místo aby se děj soustředil na důležitější věci jako třeba Marinin trénink, pátrání pana Fialky a tu zatracenou rodinnou kletbu. Jestli to v sedmém díle nevyřeší a v poslední knize to odmávnou tím, že kletbu mohla zlomit jen pravá láska nejmladší Aininy dcery, tak posledních pět dílů poputuje do koše.
Mimochodem, proč jim v každém díle přibyde další spolužák? Je to otravný (Nepamatovala jsem si je všechny ani když jich bylo dvanáct, snad si nemyslí, že si je budu pamatovat teď, když jich je sedmnáct nebo kolik) a zbytečný, protože ty nové postavy jsou nepotřebné a nepřináší do děje nic nového.
Zbytek recenze je na Goodreads.com pod přezdívkou Vikaziza.
Písně sirén patří v této sérii mezi knihy, které jsou napsané líp a celkem pěkně se čtou. Celkem pěkně, protože kniha je velmi obsáhlá a chvílema na mě působila rušivě, měla zbytečně roztáhlý děj. Musím ale přiznat, že v knize je moc pěkně popsaný a vysvětlený ženský menstruační cyklus. Moc se mi také líbilo, jakým způsobem spisovatelka propojila Marinu s elementem země, vyklouzla tak z její morfózy do kentaura a vlastně Rowanovi splnila jeho přání :) Na další díl z této série se těším už teď .....
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Písně sirén v seznamech
v Právě čtených | 3x |
v Přečtených | 72x |
ve Čtenářské výzvě | 10x |
v Doporučených | 10x |
v Knihotéce | 56x |
v Chystám se číst | 18x |
v Chci si koupit | 9x |
Autorovy další knížky
2011 | Vílí křídla |
2003 | Nemetonburk aneb Tajemství ve skále |
2012 | Tance nág |
2009 | Růže a krokvice |
2018 | Vlasy dryád |
Ač jsem u předchozích dílů vždy oceňovala, že se každý z nich odehrává v jiném fikčním světě, s postupujícími díly mi to začíná už připadat poněkud nadbytečné. Navíc u sirén jde o děsný mišmaš všeho možného od druhého rokoka až po první desetiletí 20. století, což netvoří úplně dobrý celek, zvlášť, když se do toho přimíchají ještě roboti s umělou inteligencí.
V textu několikrát narazíme na nějaký velký problém či záhadu, které jsou líčeny jako téměř nepřekonatelné - ale najednou místo vyřešení vyšumí do ztracena a už nikoho nezajímají. Viz Fialkovo pátrání po zmizelé Fany (proč až po tolika letech? a proč pak najednou zase vše nechá být?), Rowanovo vyšilování, že jsou všichni proti nim a nedovolí jim trénovat přímo u cyklóny, dělá kvůli tomu psí kusy, jako je třeba pátrání po tunelech, cesta do Kentaurionu - a náhle trénovat na mořském břehu jde a vlastně už to nikomu nevadí. Stejně tak je nejprve zdůrazňováno, aby Marina šla pro klenot právě v určitý termín, ale náhle je to vlastně jen na jejím rozhodnutí. A já se ptám: proč, když jsou všichni nesmrtelní, se najednou tak strašně chvátá s tím, aby Marina honem, honem už letos pro ten klenot šla? A jakou má logiku, že má vyzvednout nějaký meč, který má udržet na zemi lásku - meč, láska... kde je tam jaká spojitost. Navíc je meč hned zase vrácen na místo v moři, takže k čemu celý ten humbuk vlastně byl? Zkrátka taková nafouklá bublina o ničem.
Proč Rowan chce, aby Marina tvrdila, že ho do Kentaurionu poslala ona? Poněkud alibistické, jako budoucí maršál by měl být ochoten nést sám zodpovědnost za své činy.
Nápověda s oktagonální komnatou byla úplný nesmysl, Shakespearovo dílo je přece lehko dosažitelné na každém rohu.
Domnívám se, že Fialkovo pátrání je v knize jen proto, aby se autorka mohla blýsknout svými pošmodrchanými pověstmi (Keltům připisuje i věci, které s nimi nemají nic společného) a konspiračními teoriemi nebo dnešní dobou notně zidealizovanými a upravenými pověstmi, např. o Godivě a Kotys. Tyto dvě postavy spolu nemají nic společného, vrch Kotýz se jmenuje po jakémsi Kotyzovi, který tam vlastnil půdu, navíc se tento název používá až od 19. století (viz kniha Vladimíra Stárky "Český kras", 1984) a thrácká bohyně je do celého příběhu naroubována přes Kelty, kteří údajně měli toto božstvo od Thráků převzít a přenést do střední Evropy. Více než fakta však z tého historky mluví romantický duch 19. století. Rovněž příběh Lady Godivy byl poněkud odlišný, než jak ho líčí novodobá romatická pověst (kterou pak známe především díky výtvarnému umění 19. století), stačí mrknout na anglickou Wiki a zjistíte, že ona nahá jízda se buďto vůbec nekonala, nebo byla alespoň docela jiná, než se nám kniha snaží podsunout. O nějakém smyslu pro humor, s nímž obě postavy údajně uhání (polo)nahé na koni krajinou, tak nemůže být řeči.
Proč Rowan pátrá po spojenci Lady Meduny (a proč se o ní dozvídáme až v šestém díle, je-li to tak důležitá záporná postava ve světě elementálů?), když přece slyšel v Chordickém pavilonu věštbu pro Alfa? I když Rowan nesměl ostatním o věštbě nic říct, sám přece mohl zaměřit pozornost jen na Alfa a nezdržovat se s dalšími podezřelými. Alf a Viktor mají být Edison a Tesla?
Zaráží mě rovněž ty úchylné zoofilní praktiky (Rowan slintající nad Marinou-labutí i Marinou-kočkou, Marina v regulérní milostné scéně s kočkou), asi nějaká osobní milostná fantazie autorky, ale... v sérii pro děti?
Nač Aine tak strašlivě tajně a navíc s Rowanovou pomocí podstrčila Marině ty tarotové karty (asi Maniny)?)
Proč se k tématu menstruace dostáváme až v tomto díle, když Marina menstruuje již několik let? To v předchozích dílech nebylo zmíněno, dokonce ani to,že dívkám perioda vynechává v souvislosti s metamorfózou. Marina přejmenovává jednotlivé fáze cyklu a dává jim jména podle květin - prý, aby to lépe vysvětlila i Rowanovi. No nevím, ale obávám se, že kytičková pojmenování mužům příliš neříkají. Ohledně údajných charakteristik fází - vždy mne dojme, jak moderně dnes uvažujeme, ale zároveň se to snažíme odít do hávu starobylosti. Ženy v dávných dobách menstruovaly daleko méně než my dnes, kdy máme v průměru dva potomky za život, byly těhotné či kojící po značnou část svého plodného života (velmi často se také vůbec nedožívaly přechodu), a proto těžko mohly pozorovat svůj cyklus jako my nyní. A dnešní ezo kruhy si z toho udělaly výnosný bussines. Celkově mi není příjemná představa, že je někdo natolik otrokem svého cyklu, aby mu podřizoval některé zásadní životní okamžiky (viz Marinino rozhodnutí, kdy jít pro klenot).
Text si opět na některých místech odporuje. Např. paní Hajánková říká cestou Fialkovi a Patrikovi, že synovec odešel z univerzity, jakmile k němu však dorazí, omlouvá se, že o jeho odchodu z univerzity oběma mužím říct nestihla. Všichni se snaží o straaašnou nenápadnost, ale pak se celá třída žene netypicky večer přes vílí bránu do české Rafaelky, hm, to opravdu není vůbec podezřelé. Marinina cesta pro klenot je záležitost prvořadé důležitosti, ale její matka se vůbec neobtěžuje přijít, protože musí hlídat Rozárku - to nemůže nikdo jiný?
Co je to za přírodu, je-li uvězněna ve skleníku? Příroda je v tomto díle opět stejně nepřírodní, umělá a ornamentální jako v předchozích dílech (viz skleník s labutím jezírkem, odkud vede dlouhý tunel až na venkovní rybník, les kolem chordického pavilonu, který není ničím jiným než městským parkem, takže o nějaké divokosti skutečného lesa nelze mluvit). Krom toho je nám ale v tomto díle nově příroda předkládána jako nespolehlivá, tajemná, zlověstná (vílí brána na kopci nedaleko Fialkova bydliště, kterou dřív nezanamenal, Kounovské řady, odkud s večerem téměř prchají, protože je tam tísnivá atmosféra a mizí tam lidé) a nebezpečná (umožní průchod do jiné dimeze, kde dojde ke zranění). Kde je ona proklamovaná láska k přírodě coby základnímu životnímu prostoru? Spíše se z ní stává nebezpečný strašák jako v béčkových hororech.