Radio Silence přehled
Alice Oseman
Frances je pilná studentka a nikdo a nic jí nesmí stát v cestě na vysněnou univerzitu. Ani přátelé, vina nebo tajemství – dokonce ani to, kým ve skutečnosti je. Pak ale díky jednomu podcastu potká Aleda a poprvé v životě se nebojí být sama sebou. Když se křehká důvěra mezi nimi rozpadne, Frances se najednou potácí mezi tím, kým byla, a tím, kým se touží stát. A pochopí, že se musí postavit své minulosti. Přiznat, proč zmizela její kamarádka a Aledova sestra Carys. K tomu ale bude Frances potřebovat veškerou odvahu, kterou v sobě dokáže najít.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2024 , CooBooOriginální název:
Radio Silence, 2016
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Radio Silence. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (11)
Pro mě je bohužel Radio Silence po sérii Srdcerváči, knize Bez lásky a těch nadšených doporučeních, mírné zklamání - přesto je to ale dobrá kniha! Pokud jste holka a je vám plus mínus 13 - 16 let, určitě do knihy jděte - nebudete toho litovat. Je to typický dívčí román (ale může asi zaujmout i některé kluky) a z pohledu této věkové skupiny je to opravdu moc povedená kniha. Já věkově k cílový čtenářům už dávno nepatřím, ale přesto mě předchozí knihy Alice Oseman tak nadchly, že je mám mezi mými top doporučenými knihami, protože mi dokázaly zprostředkovat pocit neuvěřitelného bezpodmínečného přijetí. Radio Silence je taky napsané v tomto duchu, ale tentokrát to na mě z nějakého důvodu tak moc nefungovalo. Takže zbyl "pouze" milý příběh o mírně nezapadajicich středoškolských studentech, před kterými je těžké rozhodování ohledně vysoké školy. Hlavní myšlenkou knihy je naplňování toho, co od vás očekává okolí (rodina, škola) i vy sami. Podle úvodního slova autorky má tato kniha silné autobiografické prvky. Radio Silence je mnohem méně zaměřené na LGBT+ témata, než jsme u autorky zvyklí. Queer postavy se zde sice vyskytují, ale sexuální orientace není pro příběh vůbec důležitá a skoro mi přijde, jak kdyby tam tyto zmínky byly dodány jen proto, že se to od Alice Oseman očekává. Tématem knihy totiž prakticky vůbec není milenecká láska, (když už, tak najdeme narážky na rodičovskou lásku), především je to o přátelství a hledání sama sebe. Nejslabší částí knihy je závěr - typicky hollywoodsky dramatický, klišoidní happy end. Takže shrnuto: pro dospělého čtenáře je to tentokrát už moc naivní (i když nám to může lehce připomenout myšlení 18letého člověka), proto za sebe dávám průměrné 3 hvězdičky. Kdybych se vžila do cílového čtenáře, pravděpodobně bych bez váhání dala hvězdiček plný počet.
"Doufám, že mě někdo poslouchá..." A hlavně přečetl tuhle knihu, ona si to totiž doopravdy zaslouží! Nevím, jak to Alice Oseman dělá, ale dokáže mluvit o problémech dospívání, nebo chcete-li mladé dospělosti, skutečně vnímavě i autenticky - vy si zkrátka uvědomíte, že jste alespoň něco z toho měli kdysi podobně, nebo to zrovna prožíváte - ať už jde o to, co se životem dál, nekonečný stres ze studia, povrchní i opravdová kamarádství či hledání svého místa ve světě, toho, kdo vůbec jsme a různé role s tím související - Alice to načrtne skvěle! Možná, je to proto, že dříve tato poměrně mladá osůbka bývala také jen zbloudilou duší... Tedy než našla svůj hlas. A možná, že právě tohle se pokouší předat svým čtenářům tento příběh.
Související novinky (1)
Pozlacená, Všemi smysly a další knižní novinky (30. týden)
21.07.2024
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Radio Silence v seznamech
v Právě čtených | 5x |
v Přečtených | 51x |
ve Čtenářské výzvě | 4x |
v Doporučených | 2x |
v Knihotéce | 55x |
v Chystám se číst | 67x |
v Chci si koupit | 23x |
v dalších seznamech | 3x |
Autorovy další knížky
2019 | Srdcerváči. Kniha 1 |
2014 | Solitaire |
2019 | Srdcerváči. Kniha 2 |
2020 | Srdcerváči. Kniha 3 |
2021 | Srdcerváči. Kniha 4 |
Pro mě je toto první kniha od autorky a moc jsem nevěděla, co čekat. A byla jsem upřímně v mnoha ohledech překvapená. Forma mě přišla zvláštní. Jakoby to neplynulo a zmateně člověk přeskakoval v příběhu. Možná to byl záměr, možná ne. To nedokážu říct, ale děj ubíhal a nikde se člověk moc nezasekl. Nebyla jsem z toho nijak odvařená a rozhodně mě překvapilo, že se vlastně nejednalo o typ knížky, které běžně čtu. Přišlo mi to ale plné zajímavých a poutavých myšlenek, které mě samotnou zaujaly. K Aledovi a Frances mám svým způsobem blízko v mnoha směrech, které mě samotnou překvapily. I když nejsem cílová skupina zpráva, kterou tahle knížka čtenářům nese je pro ty trochu ztracené duše opravdu silná, proto ji ráda pošlu dál mezi náctileté čtenáře, kteří ji jistě ocení.