Půlnoc je nejtemnější hodina přehled

Stali jsme se součástí nějaké temné hry, které nerozumím. Naše tajemství je naší ránou, našim zranitelným místem. Krvácíme do vody a kolem nás krouží tak vychytralý predátor, že jsem si nevšimla, kdy se přiblížil. Vůbec nejsme v bezpečí….

Půlnoc je nejtemnější hodina je především příběh o lásce. Té intenzívní a ryzí, jako vysněné z románu, odehrávající se uprostřed hustých lesů a bažin soudobé americké Louisiany. Řečeno slovy jedné z postav, „V teplém odpoledním louisianském světle, vznášíme se od sebe a k sobě“.

Jenže tvorové nočního lesa okolo představují to nejmenší, čeho byste se měli bát. Hrdiny jsou dospívající děti, uvízlé v pasti pověrčivé komunity, které vládne fundamentalistický reverend, ohýbající morálku podle vlastních potřeb. Knihy jsou dílem ďábla, ženy nemají právo rozhodovat o svém osudu a musí se podřídit, ať se jim děje cokoli, vysoká škola je prohřešek proti Písmu a je jí třeba zabránit libovolnými metodami. Mladá Ruth je chycena do pasti mezi společenské konvence poslušných venkovanů a světa, který nabízí úplně jiné možnosti a který zná jen z potají čtených knih. Stejně usilovně, jako se z toho snaží vymanit, se ji okolí snaží zlomit. A do toho všeho se najdou v nedaleké bažině krokodýly obrané lebky těch, které si ještě všichni pamatují. Je jasné, že se tam neocitly náhodou; vypadá to, že někdo další vzal spravedlnost do svých rukou. Ale co je vlastně spravedlnost, kdo ji definuje? „Dávej pozor, když jsi blízko nebezpečných stvoření, Ruth. Když jsou zoufalí a zahnaní do kouta, jejich prvním instinktem bude vždycky bodnout.“

"Vytrhávám plevel vzadu na zahradě, kůži mám pokrytou hlínou a potem, když najednou pocítím změnu: vzduch ztěžkne, naráz je tak hustý a teplý, že bych mohla zavřít oči a ponořit se do něj jako do vany. Divoká zeleň lesa sousedící s mým dvorkem se vzdává horku jedním mohutným výdechem. Ve vzduchu cítím vůni zelených bylin a jako bych na jazyku cítila jejich kořenitou a zemitou chuť. A právě v tento okamžik se všechno kolem mě přesune z jara do léta."

Půlnoc je nejtemnější hodina patří mezi nejlepší knihy, co jsem kdy četl. Je temná, znepokojivá a plná otazníků, ale současně napsaná nádherným poetickým jazykem, takže jí odpouštím poněkud pateticky romantický a navíc otevřený konec. Překladatelka Tereza Suchá by měla za překlad dostat literární cenu.

"Záře. Proudí z tebe, jako bys uvnitř hořela…"