Koupit Koupit eknihu Antikvariát

1. díl >

Pohádkový příběh o princezně Ireně zavádí čtenáře do krajů kopců, jeskyní a hor, kde kromě havířů žijí tajemní skřítkové, do krajů fantazie. Irena žije se svou chůvou Lootie na velkém, starém hradě. Jednoho dne zjistí, že v podkroví má své komnaty její prapraprababička, královna Irena, kouzelná královna, která je nadána mnohou nadpřirozenou mocí. V okolí hradu žijí ale zlí skřítkové, kteří mají ďábelský plán. Ten se jim snaží překazit odvážný hornický chlapec Curdie. Osud i kouzelná stříbrná nit svedou Irenu a Curdiho dohromady a oba spolu zažívají velká dobrodružství.... celý text

Fantasy Pro děti a mládež Pohádky a bajky

Vydáno: 2002 , Albatros (CZ)
Originální název: The Princess and the Goblin, 1872
více info...

14.06.2025

mirektrubak

„Když tedy nevíš, o čem mluvím, jakým právem tomu říkáš nesmysl?“

Na literárně-teologickém semináři jsme jedno setkání věnovali právě téhle knížce a jejímu autorovi. A tak vím, že byl ve své době uznáván jako autor klasických viktoriánských románů (dnes zřejmě zapomenutých a neznámých – minimálně pro české čtenáře odkázané na překlad), který ale byl významnou inspirací pro Chestertona, Tolkiena nebo C.S. Lewise (na posledním jmenovaném je to vidět nejzřetelněji, myslím) a dnes je považován za zakladatele silné britské literární tradice lierárně imaginativních fantasy světů.
Zaujal mě (jak jinak ;-) také náboženský rozměr knihy. V důrazu na Boží lásku oproti Boží přísné spravedlnosti pan MacDonald vizionářsky předběhl dobu skoro o celé jedno století. (Vztah s Bohem jako prostor důvěry a taky kouzelná babička jako ženská Christ figure ;-) Není divu, že z ní byli tehdejší křesťanští recenzenti v rozpacích.

Ale znát tenhle background není vůbec nutné – jsem přesvědčen, že Princeznu a skřítky je možné si užít jako malebný a hřejivý (ale nebanální) příběh o odvaze (odvaze překonávat strach i odvaze překonávat nedůvěru) a bourání bariér mezi námi a druhými. Příběh, ve kterém se sice věci komplikují (jak to v každém dobrém příběhu musí být), ale o osud hlavních postav se nijak zvlášť bát nemusíme, protože je skoro nemožné si myslet, že by někdo tak mocný, moudrý a laskavý jako babička Irena dopustil cokoli jiného než šťastný konec.

„Všichni moc stojíme o to, aby nás druzí chápali, a těžko snášíme, když tomu tak není. Ale je jedna mnohem důležitější věc.“
„A co je to, babičko?“
„Umět pochopit jiné lidi.“