Příběh TY a JÁ přehled

(SPOILER) Příběh TY a JÁ jsem si naordinovala jako oddechovku mezi dvěma Šikmými kostely. Nebyl to ale šťastný výběr. Není to špatná knížka, ty tři a půl hvězdičky si podle mě zaslouží, ale obávám se, že mě v ní víc věcí štvalo, než se mi líbilo.
Co mě štvalo:
Především hlavní hrdinka a její nevyzpytatelné chování ode zdi ke zdi. Do všeho se pouští po hlavě, své dva partnery chvíli miluje, chvíli nenávidí, chvíli zuří a hned zas je na zhroucení, v jednu chvíli je vyhazuje z bytu (i ze srdce) a hned nato je přijímá zpátky, demonstrativně odchází a uráží se...
Štvala mě taky většina ostatních postav, hlavně Petr a jeho vedlejší vztah s (ex)manželkou.
Štvaly mě ty zvláštní náhody a shody okolností, především v první části knihy, kdy se Katka setká s Petrem a pak ho náhle uvidí v ordinaci, vylije si srdce známé - a ejhle, ona je to jeho žena...
Štvalo mě pár prvních kapitol, kdy mě Katčiny opilecké eskapády, líčené velmi nepřirozeně, málem odradily od čtení. Souhlasím s komentářem níže od uživatelky tatjana1737 ohledně nepřirozené mluvy postav. Musím ale zmínit, že v dalších knihách se autorka propsala k lepšímu stylu.
Co se mi líbilo:
Návrat do devadesátých let. Asi bych moc neprohádala, kdybych si tipla, že kniha, nebo alespoň její kostra, byla napsána již tehdy a až před vydáním v novém tisíciletí byl přidán prolog, který děj vrací o osm let zpět. Každopádně mě všechny narážky na hudbu či filmy, stejně jako na pevné linky a telefonní budky, potěšily.
Líbilo se mi, jak autorka uchopila scény líbání a milování hlavních hrdinů. Vlastně jen pár slov postačí, aby čtenář/ka cítil/a tu vášeň, a zapůsobí to mnohem víc než dopodrobna líčený akt jako v dnešních romancích.
Co mě štvalo a líbilo se mi zároveň:
Dárny. Takový novodobý princ, který tutově vypadá jako Kurt Cobain. Velký fešák, drsoň a ostrý hoch, drzý floutek, ale na druhou stranu úžasně citlivý, vnímavý a něžný mladý muž, který své dívce píše romantické písně, vyznává lásku... Všechny víme, že takový muž (nejspíš) neexistuje, přesto je hezké o něm snít, co kdyby se objevil a upřel na nás pomněnkově modré a podivně lesklé oči. A když pak zmizí… připadá si čtenářka stejně opuštěná a podvedená jako hlavní hrdinka.
Z konce jsem rozladěná. Opět musím souhlasit s komentářem tatjany1737, která jej označila za laciný, podle mě možná i lacinější než kýčovitý happyend. Navíc byl i očekávaný – už prolog naznačil, jak asi milostný vztah skončí, a čím víc se blížil závěr, Katčina láska se stávala osudovou a její přítel světcem, tím to bylo zřejmější. Spisovatel (scenárista, dramatik) se stvořením osudové lásky dostává do slepé uličky. Jak z toho ven, aby nezabředl? Může skončit v nejlepším a příběh bude mít šťastný konec jako pohádka o Popelce. Může pokračovat dál a buď bude příběh už o ničem, růžová slátanina, anebo se hlavní hrdinové polidští (pokazí?) a do vztahu se dostanou nové zápletky, konflikty... Nebo může nechat hlavní postavy zemřít a jejich dokonalost tím zpečetit navěky - nesmí to ale vypadat (jako v tomto případě), že autor už nevěděl, jak dál.
Myslím, že po téhle oddechovce si budu muset nasadit ještě jednu.