Poustevník v Himaláji přehled

Paula Bruntona uznávám a má moji důvěru a obdiv. Smekám před jeho husarskými kousky jako poustevničení, noc v pyramidě atd. Protože byl ale prý povahy skromné a své duchovní kvality nerad vyzdvihoval, převažují nad nimi v této knize spíše zdlouhavé popisy krajinek, a oslava přírody, což já moc nemusím.
A o čem že může člověk psát, když je sám na takovém malebném místě, jakým je samotná střecha světa, tak blízko nebe? Třeba o putování po strmých, kamenitých stezkách, o rozjímání nad dopisy od svých žáků, o kráse noční oblohy, o setkáních s divokou zvěří, o oslavování panoramat a scenérií Himaláje a konečně o hledání božského ticha.
Pokud nejste pecivál, ale nadšený cestovatel, filozof, tramp a milovník přírody, myslím, že budete s knihou spokojen. Na můj vkus bylo ale té oslavy přírody v knize trochu moc.

PS: Při četbě jsem si několikrát vzpomněl na knihu Walden, aneb život v lesích, kde mě Thoreau jako první, začal unavovat svými zdlouhavými popisky přírody. Od té doby s tím mám problém...
55%