Koupit Koupit eknihu Antikvariát

Hyeny, šakalové a divocí psi nepatří mezi oblíbená zvířata, že však jejich život je velmi zajímavý, dokazuje knížka, která vznikla jako výsledek dvouletého studia chování hyeny skvrnité, šakala asijského a psa hyenovitého. Je psána velmi svěže a vypráví o obdivuhodné organizaci společenského života těchto inteligentních zvířat, o jejich lovecké technice, hrách, péči o mláďata aj. Vyprávění je doprovázeno desítkami fotografií, které zachycují studovaná zvířata při různých akcích.... celý text

Literatura naučná Příroda, zvířata

Vydáno: 1974 , Mladá fronta
Originální název: Innocent Killers, 1970
více info...

Můj komentář

Nový komentář

01.01.2026

TGC

Když jsem jako kluk četl Nevinné bestie, ve snu by mě nenapadlo, že kdy hlavní hrdiny téhle knížky uvidím "na živo" - tím samozřejmě nemyslím zoo, ale africkou divočinu. Natož, že o nějakých 30 let později budu mít štěstí nachomýtnout se doslova na pár metrů k lovecké akci psů hyenovitých - fotky znáte, Ondřej Prosický s nimi vyhrál Czech Press Photo; v mojí verzi jsou v článku Lov kýchajících demokratů (Vesmír 98, 94-98, 2019/2).

Proč tento kontext? Protože na cestách si v podobných situacích většinou vzpomenu na knihy, které se situací, druhem, chováním apod. souvisejí - běžně mi tak "naskakuje" Gerald Durrell, David Attenborough, Richard Dawkins, Stephen Jay Gould apod. Že o psech hyenovitých psala JG mi tehdy nenaskočilo ani tehdy v Botswaně, ani letos v keňské Masai Mara (které s tanzanským Serengeti přeshraničně sousedí). Styl psaní JG mi v této ani jiných jejích knihách nepřišel tak poutavý případně obsahově zásadní jako u zmíněných autorů.

Na druhé straně je JG bez diskuze zásadní postava biologie 20. století, průkopnice v pravém slova smyslu. Třeba se ke knize (i díky krásně vytuněnému názvu, v orig. i českém překladu) ještě vrátím a... uvidím :-)

Související novinky - Nevinné bestie (0)

Citáty z knihy (6)

„Hluboce to na mne působilo, když jsem pracovala v kráteru měsíc předtím, než se mi narodil syn. Nemohla jsem se smířit s představou, jaké je to plýtvání energií a životy. Vždyť pakoní matka nosí své mládě tak dlouho, konečně je porodí, a pak, než se naděje, je ten maličký zázrak mrtvý, aniž měl vůbec možnost žít. Je to hanebně nevědecký přístup k pozorování přírody, ale těhotné ženy mají právo na své představy. A soucit, v rozumných mezích, není nikdy na škodu. I ta nejoddanější milovnice koček jistě věnuje trochu citu mrtvému ptáčeti, kterého jí její miláček tak hrdě složil na podlahu, ale kočce to asi nebude mít za zlé. A přitom její kočka, na rozdíl od tolik odsuzované hyeny, rozhodně nepotřebuje lovit proto, aby si opatřila potravu.“

„Je škoda, že si Grublin nebude pamatovat ty noci, které strávil u doupěte Zlaté trávy. Často usnul, když se díval na vycházející měsíc nebo na hvězdy, a jestliže se probudil, slyšel kolem sebe bučivé, hýkavé hlasy pakoní nebo podivné volání vyjících šakalů nebo třeba „úúúú-hap“ nějaké hyeny běžící kolem. Dělala jsem ovšem, co jsem mohla, aby se neprobudil, protože to rušilo moje pozorování. Jestliže se tedy začal vrtět, snažila jsem ho ukolébat znovu k spánku písničkou. Když se přitom někdy mezi hyenami něco dělo, prostě jsem své pozorování na magnetofon nazpívala. Když jsem si pak druhý den pásek přehrávala, bylo to někdy k popukání. Představte si například něžnou melodii Brahmsovy Ukolébavky: „Bloody Mary jde, obličej a krk rudý od krve, v tlamě nese nohu“, nebo nápěv písně „Rock-a-bye Baby“ s textem: „Nelson se hystericky hihňá, dvojčata mu olizují penis.“