Neloučím se navždy přehled

dnes

Celkem nedávno jsem od Han Kang četla Vegetariánku, která byla opravdu zvláštní, ale v tom nejlepším slova smyslu. Neloučím se navždy je psaná podobným stylem. Kniha je velmi poetická, plná metafor a symbolů, takže musíte číst v podstatě mezi řádky, abyste odhalili celý příběh. U Vegetariánky mi to sedlo, ale u Neloučím se navždy i vzhledem k tématu tolik ne.

Autorka se v románu ohlíží do minulosti a zpracovává v něm skutečné historické události z období vlády prvního korejského prezidenta. Na to jsem se těšila, ale bohužel mám pocit, že jsem se toho o těchto událostech příliš mnoho nedozvěděla. Ačkoliv byly osudy lidí v tomto období velmi těžké, kniha ve mně nedokázala vyvolat takové emoce, jaké bych očekávala. A myslím, že to bylo právě tím stylem vyprávění, který mi k této knize příliš nesedl.

předevčírem

Je to ostuda, ale od autorky, která se pyšní Nobelovou cenou za literaturu jsem ještě nic nečetla. Byla jsem nalákána na knihu – NELOUČÍM SE NAVŽDY – autorka se pustila do velmi bolestného příběhu, korejskou historii až tak načtenou nemám, tak nemůžu moc porovnávat. První polovina knihy byla neskutečná jízda, hltala jsem stránku za stránku, pak tempo trochu zpomalilo a já se začala mírně nudit. Han Kang zde kombinuje osobní příběhy s historickým kontextem, využívá různé „techniky“ jako jsou intimní zpovědi, vzpomínky a dokumentární prvky. Právě ty dokumentární prvky mě zabrzdily a četlo se mi to pak hůře. Celým příběhem prostupuje motiv zimy a sněhu, který má symbolizovat křehkost lidského života a zároveň odkazovat na historické události.
Po dočtení jsem byla dojmů a kniha ve mně něco zanechala, určitě ji můžu doporučit, ale spíš pro hloubavější čtenáře, kterým se líbí tento poetický jazyk.