Nebuď p*ča aneb Jak (ne)pracovat s dětmi: Příběhy z ústavní péče

"Děti v ústavní výchově nepotřebují tety a strejdy, kteří si na ně hrají osm hodin denně. Potřebují lidi, kteří se k nim chovají s respektem a ne jako k póvlu.''

Syrovost a upřímnost Tomáše Morávka je přesně to, co v dnešní době potřebujeme. Žádné kličkování, žádné líbivé fráze, prostě realita taková, jaká je. Často mě při čtení napadlo, kolikrát jsme schopní někoho označit, odsoudit, onálepkovat jako "spratka", aniž bychom se zastavili a zkusili pochopit, co se v tom dítěti skutečně děje.
Při čtení reálných příběhů a citací samotných dětí mi běhal mráz po zádech. Je to opravdu důležitý vhled do světa, o kterém se sice muví, ale málokdo má osobní zkušenosti. Kniha přináší uvědomění, že za každým "problémovým" chováním je většinou jen zoufalý křik o pomoc nebo reakce na to, jak s nimi dospělí zacházejí. Autor se nebojí ukázat tu odvrácenou tvář systému, ale zároveň s velkým respektem děkuje těm, kteří v této nelehké práci nechávají kus svého srdce.
Přestože se jedná o drsné čtení, cítila jsem z něj naději, že věci jdou dělat jinak a lépe. Je to kniha, která vám otevře oči, možná vás i naštve, ale hlavně vás donutí se na tyhle "neviditelné" děti podívat jinýma očima. Jsem moc ráda, že takové knihy vznikají, protože nám připomínají, že každé dítě, bez ohledu na to, jak moc se "pere" se světem, si zaslouží někoho, kdo mu bude rozumět a nenechá ho v tom samotné.
Dítě v ústavu není objekt, který máme opravdit. Je to člověk, který se často jen snaží přežít v systému, který mu nerozumí. A naše největší selhání jako dospělých není v tom, že něco nevíme, ale v tom, když se k nim chováme bez špetky úcty a lidskosti. Protože přesně to je ten moment, kdy se stáváme těmi, o kterých mluví název téhle knihy.
Autorovi Tomášovi Morávkovi bych chtěla ze srdce poděkovat nejenom za tuto knihu, ale hlavně za jeho práci, protože ji podle všeho dělá dobře a děti jsou pro něj opravdu důležité, záleží mu na nich, je to člověk na správném místě. Kniha by si zasloužila více pozornost. Doporučuji k přečtení naprosto každému, jen snad dětem ne.