Na čaji s Tálibánem přehled

Ondřej Týbl měl tři měsíce času a žádný plán, a tak se vydal stopem do Afghánistánu podívat se, jak to tam vypadá a jak tam lidé žijí. Zhruba tak by se dala stručně popsat jeho motivace, kterou popisuje v úvodu knihy. A skutečně se mu podařilo ze stanice metra Opatov dojet stopem až do Afghánistánu. Tam se setkal s Asafem, poměrně vzdělaným Afgháncem, s kterým se dorozumíval rusky a který se mu nabídl jako průvodce. S Asafem se podíval nejen do hlavního města Kábulu, ale i do dalších měst a také na venkov za Asafovou rodinou mezi Paštuny, což je etnikum žijící na jihu a východě Afghánistánu.
Kniha Ondřeje Týbla není napsaná nijak vybroušeným ani vtipným stylem. Prostě jen popisuje své zážitky trochu naivního cestovatele a pozorovatele života v Afghánistánu. Tím, že v Afghánistánu strávil delší dobu a dostal se i díky pohostinnosti Afghánců (předepsané koránem) mezi běžné lidi, podává ale zajímavou a stručnou zprávu o tom, jak se v současném Afghánistánu žije. A ta mi přišla zajímavá a děkuji za ni.

"Nevydržím to a ptám se trochu hloupě Asafa na něco, co mám v hlavě už od rána. Co se odehrává v hlavách Tálibánců, když nejprve sochy odstřelí, protože nesouhlasí s náboženstvím s nimi spojeným (přesněji řečeno se ho spíše bojí), aby pak za dvacet let v podstatě ti samí hoši stáli rozesmátí u brány a vesele vybírali vstupné. Moje otázka se ho dotkla. Říká mi, že ho to mrzí, ale Tálibánci jsou prostě tak hloupí, že nejsou schopni se nad tím ani zamyslet."