My – Deník pádu přehled

Deník pádu je mimořádně silná a poctivá kniha, která nabízí víc než jen soubor publicistických textů.

Velmi oceňuji strukturu knihy: kontext – článek – retrospektiva. Tento rámec dodává každému tématu širokou perspektivu a umožňuje čtenáři sledovat nejen samotnou událost, ale i její vývoj v čase a autorovo zpětné hodnocení.

Pro čtenáře hluboce orientované v geopolitice východního křídla může jít o zajímavé zpestření. Pro mě – jako pro člověka, který geopolitiku sleduje spíše jako vážné hobby – je to velmi nabitý pohled dovnitř Ruska.

Glukhovsky píše otevřeně, tvrdě a bez obalu kritizuje ruský režim. Upřímně mě překvapilo, že za některé texty nedostal rozsudek už mnohem dříve. Právě tato otevřenost dává knize autenticitu a váhu.

Ne všechny texty jsou však stejně silné. Některé eseje (např. Pejsci a pejskaři) považuji za výborné, jiné – zejména velmi lokální články o ruské mafii – pro mě byly hůře uchopitelné kvůli menší znalosti kontextu.

Velkým kladem knihy je autorova sebereflexe. V retrospektivách Glukhovsky dokáže přiznat omyl, korigovat své dřívější názory a přijmout realitu takovou, jaká je. To je u Ruské opozice i vlády celkem vzácné. Ty jejich ega jim to nedovolují.

Kniha se čte pomalu – a měla by. Nutí k přemýšlení a návratům. Osobně jsem si k mnoha textům dohledával další souvislosti, což čtení ještě zpomalilo, ale zároveň výrazně obohatilo.