My přehled

27.04.2025

Asi by se slušelo dát plný počet, když je to taková klasika. Tepe totalitní systémy, nese silné poselství, morální akcent, varování, blablabla... Ale pro mě je to vážně hodně nešťastně napsané. Já mám ráda klasické vyprávění, ideálně jako kdybyste poslouchali dokonalého vypravěče, od jehož úst se nemůžete odtrhnout. A to se tady nekoná ani náhodou, takhle by nikdy nikdo nic nevyprávěl, leda šílenec, co navíc neudrží myšlenku. To, že je text starý, tu nehraje roli, prostě jen forma převážila obsah, a to ne zrovna pozitivním způsobem. Je to až taková slovní exhibice a zároveň lyrický text. Ale to, co přes to všechno prosvítá, ta vize, to je dobré, jen je toho plno zamlčeno, čtete tak nějak mezi řádky. Nepomůže ani to, že hrdina je hlupák, s tím těžko budete sympatizovat. A textu by pomohla i lepší jazyková redakční práce (četla jsem nové vydání z Odeonu). Přesto nelituju čtení a knížku si i nechám, klidně bych si ji někdy za pár let přečetla znovu.
Pro představu, jak jazyk knížky zní, malá ukázka: "Lidské dějiny stoupají v kruzích stejně jako aero. Kruhy jsou různé - zlaté, krvavé, ale všechny mají 360 stupňů. A tak, postupujeme-li od nuly kupředu: 10, 20, 200, 360 stupňů - dojdeme opět k nule. Ano, vrátili jsme se zase k nule - to je pravda. Ale mé matematicky založené mysli je jasné, že je to zcela jiná, nová nula. Postupovali jsme od nuly doprava - vrátili jsme se k nule zleva, a proto místo plus nuly máme minus nulu. Rozumíte?"

09.03.2025

(SPOILER) Wow, tak tohle mě fakt dostalo! Kniha „My“ od Zamjatina mi neskutečně připomněla Orwellovo „1984“. Antiutopický svět, kde se potlačuje individualita, společnost řídí jedna strana v čele s jedním vůdcem, soukromí neexistuje a myšlenky jsou zločin? Zní to povědomě, že? Ale hádejte co? Zamjatin to napsal skoro 30 let před Orwellem! A to bez zkušenosti s totalitními režimy.

Hlavní hrdina D-503, matematik, který miluje svůj Jednotný stát, se zamiluje do I-330 a začne pochybovat o všem, čemu věřil. Pod vlivem I-330 se D-503 dokonce zapojí do revoluce s cílem svrhnout tyranskou vládu, ale jak už to v dystopiích bývá, revoluce nedopadne dobře. A pak přichází Stroj, děsivý nástroj režimu, který popravuje každého, kdo se odváží odporovat.

Už Orwellovo „1984“ mě zasáhlo svou silou a poselstvím. Ale „My“ má punc originality, protože vzniklo dřív. A ten deníkový styl vyprávění? Ten je vlastně také okopírovaný. Ale co je na „My“ jiné, je provázanost s matematikou, s exaktní vědou, která má naplánovat dokonalou společnost. A právě ten matematický jazyk, ty složité konstrukce, dělají z „My“ náročnější četbu. Ale věřte mi, stojí to za to! Ponořte se do světa, který předběhl svou dobu a inspiroval jedno z největších děl světové literatury. A tak trochu neprávem zůstalo trochu opomenuto.