Mne soudila noc / Skalpel, prosím přehled
Zasloužilá umělkyně Valja Stýblová (1922) patří k předním prozaikům naší současné literatury. Společné vydání novely Mne soudila noc a románu Skalpel, prosím je souborem, který představuje autorku jejími dvěma nejúspěšnějšími díly. První z nich, zabývající se problematikou umělého přerušení těhotenství, je napínavým příběhem s tragickým vyvrcholením (vychází nyní již po sedmé). Román Skalpel, prosím je lékařským románem v pravém slova smyslu – jeho hlavním hrdinou je významný neochirurg, hluboce oddaný medicíně. Valja Stýblová, která sama je lékařkou, vysokoškolskou profesorkou a přednostkou kliniky, se setkává denně s nejrůznějšími lidmi, poznává jejich osudy a má pro ně pochopení. Odtud pramení onen přitažlivý tón, charakteristický nejen pro obě prózy vydávané v tomto svazku, ale i pro všechny ostatní. K tomu přistupuje jedinečnost příběhů, autorčin fabulační talent a osvědčené vypravěčské umění, což vše získává knihám Valji Stýblové široký a zasloužený ohlas.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Mne soudila noc / Skalpel, prosím. Přidejte ho na této stránce. Přihlašte se a napište ho.
Nový komentář
všech 4 komentářůSouvisející novinky - Mne soudila noc / Skalpel, prosím (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Mne soudila noc / Skalpel, prosím v seznamech
(aktualizováno 1x za hodinu)
| v Právě čtených | 1x |
| v Přečtených | 66x |
| ve Čtenářské výzvě | 8x |
| v Doporučených | 4x |
| v Mé knihovně | 45x |
| v Chystám se číst | 8x |
| v Chci si koupit | 2x |
Čtenáři před vámi navštívili ještě tyto knihy:
Štítky knihy
lékařské prostředí psychologické romány potraty studenti medicíny, medici neurochirurgie vina lékařiValja Stýblová také napsal(a)
| 1970 | Mne soudila noc |
| 1959 | Dům u nemocnice |
| 1966 | Až bude padat hvězda |
| 2001 | Nenávidím a miluji |
| 1984 | Princ a Skřivánek |

76 %
95 %

Četla jsem jenom Mne soudila noc, protože Skalpel, prosím, mám ve své knihovně. Knihu jsem prvně četla jako náctiletá, tehdy jsem měla z knihy dost zmatek v hlavě. Nyní po téměř šedesáti letech mne zaujalo myšlení vypravěče. Věděl, že vše co dělají je protizákonné, ale zisk a vlastně nerovné kamarádství mu nebránilo v činnosti pokračovat. Je opravdu
pro člověka hlavní chránit hlavně sebe a vyhnout se trestu? Jak člověk dokáže dál žít mezi blízkými lidmi, není lepší přijmout odpovědnost? To jsem si z knihy odnesla nyní. Nemusí jít přímo o vraždu nebo zabití.