Borgia přehled

19.01.2025

Dovolím si odprostit od dobových reálií a zvysoka kálet na pravdivost i autenticitu přecházející v tušenou alegorii na současnost.
Od toho jsou jiné prameny a jak známo dějiny píší vítězové:)
To neznamená že to tenkrát nebylo o nic lepší respektive špinavější :)
Incestní intrikaření dekadentní šokéznost.
Koho by dnes něco takového vyvedlo z míry.
At žije starej dobrej incestní Egypt fascinace antickou nahotou smilstvo v klubu lásky nevěstinců v Pompejích.
Součást od nepaměti všedního života přirozenost lidských nahých těl nejenom rozmnožování jako výraz z mnoha umění lásky.
Nechám se unášet fikčním vyprávěním v zábavném podání pánů Jodorowsky-Manara.
Zde o myšlénku a příběh běží.
Kolik zemře kněží neřekne ani sto katedrálových věží.
Všechno je sex.
Jeden sex vládne všem
jeden jim všem káže
jeden všechny přivede
do temnoty sváže.
Jestli ne tak at se propadnu do pekla.
Není ten svět krásně pokryteckej.
Všechny hnusy a krásy světa spojte se.
Borgia to je rozkoš.
Papeži na věži.
Haleluja chvalte hospodina
Amen
Nebo cokoliv si potřebujete dosadit nebo vypůjčit v zájmu moci-ideologie.

23.09.2024

Komiksová adaptace příběhu rodiny Rodriga Borgii, nebo jinak papeže Alexandra VI., od kultovní autorské dvojice Milo Manara a Alejandro Jodorowsky. Kniha čtenáře zavádí do renesanční Itálie konce 15. století. Renesance, jako předstupeň humanismu a osvícenství, komiksová realita však nemůže být dále od tohoto tvrzení. Autoři si libují v absolutních, možná až absurdních, kontrastech. Komiksová renesanční Itálie je všechno jen ne humanistická. Je to výlet do království dekadence, hnusu, pokrytectví, elitářství, zkorumpované moci. Výlet do světa násilí, mučení, vraždění, krve, sexu, nahoty, incestu, anebo také svatokrádežných sexuálních fantazií, nejtemnějších tužeb, představ, dekadentních přání. Příběh, byť vychází z reálných postav a událostí, je vyloženě ahistorický, události jsou smyšlené, nebo přinejmenším hodně přitažené za vlasy. Bezezbytku je však využita pohnutá pověst Borgiů, zvrácené rodiny, nejen papeže Rodriga a jeho dcery Lukrecie. Některé scény jsou pak vyloženě provokativní, antitradicionalistické, nepokrytě se vysmívající církevní a křesťanské morálce. Autoři se nebojí přímého násilí, sexuálního násilí, usekaných částí těl, krve a dalších tělních tekutin. Kresba je parádní, drsná, středověká, nic není ponecháno nevyřčené, vše je nekompromisní, násilné, krvavé. A stejně tak je kresba barevná, jasná a velkolepá, jako by snad odkazovala na fresky starých renesančních malířských mistrů. Ženy jsou typicky Manarovské, krásné, štíhlé, téměř bílé, sexuchtivé, těla modelek, nebo spíš pornohereček, žádostivé, nadržené. Kontrast mezi obvyklou představou o renesanční Itálii a komiksovou realitou plnou hnusu, úpadku, špíny, násilí a krve a zároveň neřízené sexuální touhy a žádostivosti je o to silnější. Doporučuji přečíst závěrečný komentář vydavatele. Nejen, že je trefně pojmenovaný, ale perfektně též vystihuje podstatu příběhu, všemožné kontrasty a fascinaci úpadkem a špínou. V neposlední řadě pak zasazuje příběh do historického kontextu, komentuje záměrné nepřesnosti a narovnává hlavní odlišnosti. Fanouškům komiksu doporučuji.