Miluj bližního svého přehled

včera

Vždycky když člověk čte Remarqua, tak jako bych v těch příbězích zmizel ze světa ve kterém žije do příběhů lidí v těch krásných knihách. Nejinak je to i v případě téhle krásné a smutné knihy, která člověku nechá nahlédnout příběhy několika lidí, kteří žijí v neustálém strachu před policií, celníky a udavači. Lidé, pro které je i pro nás samozřejmá maličkost práce, jídla a domova něčím tak vzdáleným a nedosažitelným, že je člověku smutno do samého morku kostí. Kern, Ruth, stejně jako Steiner a další postavy v tomhle příběhu se stanou průvodci po smutné Evropě, která odmítá lidi, kteří se ničím neprovinili a chtějí pouze v klidu žít, pracovat, milovat a být. Při čtení mi bylo často smutno, co dřív stačilo lidem k radosti a štěstí a dnes mají lidé všechno a přece nejsou na světě rádi. Měli bychom být víc vděční za to, že můžeme večer jít v klidu spát bez strachu, a ráno jít do práce s vědomím, že nás ještě večer nepošlou na hranice a prč od lidí, které máme rádi.

01.03.2025

Další Remarque na doplnění vzdělání.
Z knihy čiší tolik beznaděje a zároveň naděje. Vůbec si nedokážu představit, co ti lidé museli zažívat. Nechtění všude, bez pasu, bez peněz, nemohli vycestovat, nemohli zůstat. Aspoň že i v té době byli lidé, kteří dokázali pomáhat přesto, že sami se tím vystavovali nebezpečí.
Tyto události by neměly být nikdy zapomenuty.

Pár citátů:
Zlepšovatelé světa byli odjakživa jeho ničiteli - a diktátoři nebývají nikdy veselí.

Člověk je veliký v extrémech. V umění, lásce, hlouposti i nenávisti, v egoismu, a dokonce i v oběti- ale co světu nejvíc chybí, je jakékoli prostřední dobro.

Naši praotci se třásli před hromy a blesky, tygry a zemětřeseními - naši středověcí otci před meči a loupežníky, morem a Bohem - my se ale třeseme před potištěným papírem - ať už je to bankovka nebo pas! Neandrtálec byl zahuben kyjem; Říman mečem; člověk středověku morem - nás ale lze vyřídit už kouskem papíru!

Vřele doporučuji!