Koupit Koupit eknihu Antikvariát

Nejsevernější osídlená oblast Grónska. Pár desítek obyvatel, kteří dokáží přežívat v drsných podmínkách. Jejich počet stále klesá. Zato stoupá počet novinářů, kteří sem jezdí sledovat globální oteplování a tání ledovce. Ovšem pro Ilonu Wiśniewskou je sever domov i hlavní reportérské téma, kterému už věnovala několik knih. Teď se na tři měsíce vydala do grónských osad Siorapaluk a Qaanaaq, kam je v zimě možné se dostat jen letadlem a v létě dvakrát přijede loď se zásobami. Přežití zajišťuje lov medvědů a tuleňů – na tom nic nezměnilo ani to, že nejseverněji sídlící původní obyvatelé, Inuité, čelili stejnému tlaku jako další podobná společenství na celém světě. Ačkoli se od nich dobyvatelé pólu učili, jak fungovat v ledové zemi, pro jejich odlišné zvyky a myšlenkový svět měli málo pochopení. Grónsko je součástí Dánského království a probíhaly i asimilační pokusy udělat z místních dětí „malé Dány“. V posledních desetiletích letech je země stále nezávislejší, ale řada problémů se táhne z minulosti až dodnes. Ilona Wiśniewska, která do grónských osad jezdí s otevřeností a pokorou, dokázala do místní komunity zapadnout a popsat běžný život a starosti – i mihotání hvězd na sněhu.... celý text

Literatura faktu Žurnalistika, publicistika

Vydáno: 2024 , Absynt
Originální název: Migot: Z krańca Grenlandii, 2022
více info...

10.02.2026

Happy8

Mihotání je hodně surové čtení, stejně syrové jako samo Grónsko. Přišlo mi i dost temné, a to nejen tématy, ale celkovou atmosférou. Kniha mě postupně přivedla do melancholie a ten pocit se se mnou táhl ještě po dočtení.

Autorka v Grónsku dělá reportáže a mluví s lidmi, kteří tam žijí, hlavně na severu. Právě tam opravdu není snadné žít, ale místní jsou na to zvyklí. Živí se lovem, prodávají kožešiny, vlčí zuby a podobné věci.

Velkým problémem je onemocnět, třeba zubař dojíždí jen párkrát ročně a od rána do večera má frontu. Je vidět, jak křehká tam může být jistota základní péče.

Lidé v severním Grónsku žijí hodně v souladu s přírodou, které se musí podřídit. Tady si skutečně člověk přírodu nemůže podmanit, spíš se jí musí přizpůsobit.

Zajímavé bylo dozvědět se o havárii letounu B-52 s termonukleárními bombami na palubě. Po nárazu do okolí vytekly radioaktivní látky, vznikl radioaktivní sníh a lidé ho na dánský rozkaz sbírali a v kovových sudech posílali do USA. Bezpečnost se přitom moc nedodržovala. Až po čtyřiceti letech byly nařízeny lékařské prohlídky obyvatel, protože došlo k nárůstu rakoviny, onemocnění kůže a nevyjasněným úmrtím.

Silným motivem je i kultura místních. Lidé jsou na ni pyšní, ale hodně mladých odtud utíká, takže na severu zůstávají hlavně starousedlíci.

Kniha se hodně věnuje i psům. Přistupuje se k nim úplně jinak než u nás. Nejsou to mazlíčci, ale nástroje k přepravě a lovu, neoddělitelná součást přežití v drsných podmínkách.

Mihotání tak nabízí syrový a temný pohled na místo, kde člověk stojí tváří v tvář přírodě.

Na závěr bych ještě dodala, že to bylo fakt zajímavé čtení. Zároveň to byla moje první kniha z nakladatelství Absynt a rozhodně ne poslední.