Lullaby přehled

Asi jsem to už někdy říkala, ale čím je knížka tenčí, tím náročnější téma na čtenáře číhá uvnitř. A tato kniha silný příběh ukrývá.

Nejprve musím pochválit překlad a jazykovou úroveň. Po dlouhé době jsem u překladové knihy nemusela číst opakovaně stejné věty, abych porozuměla tomu, co se v nich říká. Pan Tilcer a paní Komňacká odveli opravdu skvělou práci.

Postavy. Sledujeme osudy tří žen/dívek, které se ocitly v psychiatrické léčebně ve 20. letech 20. století. To, čím si tam procházejí, nebudu lhát. Místy mi bylo opravdu úzko a fandila jsem všem pacientkám, aby se z toho odporného místa dostaly.

Kapitoly jsou krátké, ale za to opravdu intenzivní. Kombinace mystična a reálných hrůz čtenáře nutí v knize pokračovat. Příběh postupně vygraduje k velkému odhalení, díky kterému můžeme pochopit, proč protagonistka - Hazel - “žila po svém". Skrze její životní příběh autorka nastavuje i SOUČASNÉ společnosti zrcadlo a pojmenovává TY odpornosti, které se dějí bezbraným lidem.

Zároveň musím ocenit práci s dobovými reáliemi. Tato útlá knížečka čtenáře seznamuje hned se třemi oblastmi:

1) Ženy/dívky a jejich práva - Z knihy je opravdu patrné, že to v té době stále něžné pohlaví nemělo jednoduché. Stačilo málo a byly označeny za hysterky, které je nutno zavřít a držet dál od “slušné” společnosti. Pokud se staly oběťmi rozličného druhu násilí - byla to jejich vina.

2) Psychiatrická a psychologická praxe - Hazel a ostatní dívky, které jsou zavřené v psychiatrické léčebně, lze vnímat jako pokusné králíky. Léčba, která je pacientkám poskytovaná, tak je spíše ukázkou krutosti. Člověk si hned uvědomí, že je rád, že se tato věda někam posunula a používá dnes úplně jiné metody a postupy.

3) Nastavení společnosti - určitě nemůžeme házet všechny do jednoho pytle, ale vidět, jak místo dialogu volí mnozí okamžitě ty nejtvrdší prostředky. Tato necitlivost vůči svému okolí je něco, s čím se můžeme (bohužel) setkat i dnes.

Shrnuto, podtrženo... možná je tato kniha tenká, ale přinutí čtenáře přemýšlet a pozastavit se.