Listopadový uragán

Bohumil Hrabal psal a vydával své Dopisy Dubence průběžně na přelomu osmdesátých a devadesátých let, poprvé vyšly jako celek teprve v Sebraných spisech Bohumila Hrabala , a to ve třináctém svazku z roku 1995. Původně byly otištěny v knihách Listopadový uragán (1990),
Ponorné říčky (1991) a Růžový kavalír (1991), jimž předcházely – jak bylo obvyklé v závěrečné etapě Hrabalovy tvorby – kopírované svazečky Pražské imaginace Václava Kadlece (zde byl náklad obvykle kolem čtyřiceti sešitů).
Soubor je pojmenován podle americké bohemistky April Giffordové, která byla v prostředí Hrabalovy oblíbené pivnice U Zlatého tygra přezvána na Dubenku. Většina textů souboru má vnějškovou podobu dopisu (popřípadě deníkového záznamu) začínajícího oslovením („Milá Dubenko“, v převaze textů Růžového kavalíra pak „Miss April“) a končícího odstavcem nadepsaným
P. S., případně P. P. S. Jen dvě úvodní prózy Listopadového uragánu – Kouzelná flétna
a Potopená katedrála – se z celku vymykají jak absencí obou připomenutých znaků, tak i svou fakturou tíhnoucí daleko více než ostatní texty k formě povídky (oslovení chybí i v trojici próz tematicky oscilujících kolem autorových koček v Kersku a zařazených doprostřed Ponorných říček). Otevřeně nebo skrytě si dialogickou formu podržují rovněž texty figurující v chronologicky následujícím, čtrnáctém svazku Sebraných spisů (občas se v nich ostatně vyskytne i odkaz k Dubenčině osobě), zejména v souborech Aurora na mělčině a Večerníčky pro Cassia. Celá tato část autorova díla bývá obvykle shrnována pod pojem „literární žurnalistika“.
Tematicky soustředěnější z trojice souborů, tvořících Dopisy Dubence, je jen Listopadový uragán: tomu dominuje jako výstavbová osa autorova cesta do Spojených států, konkrétně turné po amerických univerzitách, jež zorganizovala April Giffordová a na němž Hrabala doprovázela jiná zahraniční vykladačka jeho díla – švýcarská slavistka Susanne Rothová. Zážitky z cest poskytly autorovi inspiraci ještě k textu Že jsme radši nevyhořeli s podtitulem „anglický epidiaskop“ (je zařazen do Ponorných říček a vedle anglických reálií jsou v něm prezentovány i skutečnosti týkající se Skotska a Irska) a k drobné próze To bylo tenkrát na ostrově Capri (z téhož celku).
Listopadový uragán obsahuje celkem deset textů, Ponorné říčky rovněž deset a Růžový kavalír jedenáct, ovšem drobnějších. Většinu z nich je obtížné charakterizovat jak žánrově, tak i tematicky, neboť je naplňuje záměrná tříšť reflexí, vzpomínek, konfesí, zárodečných příběhů, citátů a parafrází, postřehů ze světa přírody, městského života a v neposlední řadě i politického dění (motivicky soustředěnější je vedle Kouzelné flétny a Potopené katedrály ještě próza Totální strachy z Ponorných říček, která krouží kolem autorových zkušeností se Státní bezpečností a jejími metodami).