Lidé z bažin přehled

Popisy nálezových okolností jsou velice čtivé a poutavé, autor pěkně vykresluje i prostředí jutských bažin. Detailní popisy lidí zde nalezených jsou ohromně zajímavé (zaujmou i překvapivě kvalitní černobílé fotografie), i když současná interpretace ostatků se občas odlišuje (např. stopy násilí se v některých případech jeví spíš dodatečné, způsobené nálezci při těžbě rašeliny). I když u některých nálezů autor zvažuje i trest smrti za různé prohřešky, převážně interpretuje těla záměrně utopená v bažinách jako pravděpodobné oběti bohyni země a plodnosti Nerthus. To pozoruhodně dokládají i dvojitě točené nákrčníky na pravděpodobných zpodobeních této bohyně, nálezy právě takových kovových kruhů v bažinách, jakož i podobně točené smyčky na krku obětí, ale i o rituální vozíky (na které tato bohyně měla být převážena) uložené do bažin. Na druhou stranu, poněkud nelogická je jeho argumentace významu slavného keltského Gundestrupského kotle – na jednu stranu přiznává, že byl vyroben někde úplně jinde a patrně dovezen velmi zdaleka, ale současně jej používá pro poměrně detailní výklad podoby místního kultu germánské bohyně Nerthus. Také souvislost islandské ságy s tímto kultem a obětováním do bažin (s. 147-149) jsem úplně nepochopil. Jinak jde ale o srdcem psanou a širokému čtenářstvu věnovanou knihu, která mi tématem, regionálním zaměřením s širokým kontextem, ale právě i touto schopností zaujmout laickou veřejnost hodně připomněla o třicet let mladší "Hroby předků" od Michala Lutovského, který podobně čtivě představil jihočeská mohylová pohřebiště slovanské doby. Úplně jiná doba, jiná kultura i oblast, ale knihy tak překvapivě podobné... A na obě se tak výstižně vztahuje krásná úvodní báseň Thögera Larsena:

Vždyť z ohně, země byli stvořeni
tak jako my, plod jedné tvůrčí síly;
jsme z dávna minulého vzbuzeni,
na stromě smrti květ pro tuto chvíli.