Krev křišťálového květu přehled

10.05.2025

(SPOILER) Myslím, že tu knihu moc lidí nepochopilo. Jako jo, moc jsme se z té knihy nedozvěděli a máme víc otázek, než odpovědí, ale podle mě autorka ví moc dobře co dělá. Je mi jasné , že chce aby jsme na vše přišli s Orlaith, protože ona neví nic o světě co je venku za bezpečnou hranicí a tak trochu se máme cítit i jako ona bez odpovědí.

Samotná postava Orlaith je opravdu zajímavá. Pomstichtivá holka, která si nebere servítky s nikým, kromě Rhordyna. Její vztah s ním je opravdu zvláštní, to musím uznat a zajímá mě kam to bude pokračovat.

Celý ten příběh v první knize je delší než by mohl být, ale jsou části, které se mi opravdu líbili a to zejména ke konci. Třeba to, jak ji Rhordyn zamkl ve svém pokoji a políbil ji předtím než odešel. Jde vidět jak má Orlaith omotanou kolem prstu a chtěl ji zmanipulovat aby nikdy neodešla z hradu. Taky se mi líbila část na konci kdy šla Orlaith za Shayem a on ji pozoroval a všiml si párového náramku na jejím zápěstí. Jsou tak moc pěkné části, když opravdu vnímáte co čtete a zamýšlíte se.

Půl hvězdičky dávám dolů za ty peprné části, ty byly opravdu divné a moc se mi do příběhu nehodili.

V srpnu by měl vyjít překlad druhého dílu a určitě si zakoupím pokračování. Podle mě má jít o víc promyšlený svět než to zatím vypadá a tohle byl docela zbytečně dlouhý úvod dá se říci.

22.04.2025

Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s @knihkupectvi_luxor za účelem recenze.

To jsem se jednou zas spálila, když jsem sázela na krásnou limitovanou edici s barevnou ořízkou. Ale copak temný retelling na Lociku nezní skvěle?

Já vím, že jo, ale v tomto případě se sešlo hned několik faktorů, proč to nefungovalo.

Postavy byly neskutečně plytké, za žádnou cenu (a vážně jsem se snažila) jsem si k nim nedokázala vybudovat vztah, a to ani ten negativní. Nebyly pro mě víc než jména na papíře.

Krev křišťálového květu má přes 500 stran, ale absolutně nic se tam neděje. Představte si, že by Locika nikdy neopustila věž, a k tomu ještě začala hormonálně dospívat. Až taková nuda to byla.

Pár slovních obratů mě úplně praštilo do očí. Na ticho těhotné očekáváním snad nikdy nezapomenu.

S knihou jsem se trápila přes dva týdny. Tohle zkrátka bylo šlápnutí vedle, i když žánrově (romantasy, fae, temný retelling) jsem příběhu věřila.