Krysař přehled

09.05.2025

Upřímně řečeno, čeští autoři nejsou moje parketa. Až na ty starší díla které za něco stojí. A právě Krysař je pro mě dílo, ke kterému se opakovaně a s nadšením vracím – nejen jako čtenářka, ale i jako posluchačka a divák. Ať už skrze tištěné slovo, dramatický přednes nebo hudební interpretaci, ten příběh má v sobě něco hluboce hypnotického. Temná pohádka pro dospělé, balancující na hranici snu a noční můry, která mi pokaždé připomene, jak moc může být slovo silné. Zbožňuju, jak dílo pracuje s atmosférou – je to tajemné, znepokojivé, elegantní. Temnota tu není samoúčelná, ale nese tíhu osudovosti. Příběh se noří do hlubin lidské duše – mlčí tam, kde jiní křičí, a šeptá tam, kde je ticho nebezpečně hlasité. Fascinuje mě ta subtilní, přesto silně pulzující symbolika, kterou si čtenář musí spíš vycítit než pochopit. A Krysař sám? Bytost z okraje reality – půvabný, hrozivý, nečitelný. Působí, jako by do světa jen nakoukl, a stejně snadno se z něj může zase vytratit. Právě tohle "neuchopitelno" mě na celém díle asi nejvíc přitahuje – že se mu člověk může oddat, ale nikdy ho úplně nedrží v rukou. Pro mě je Krysař jedno z těch děl, která nejsou jen ke čtení, ale k prožívání. A každé nové setkání s ním ve mně rozvibruje ten zvláštní, podprahový tón – jako ozvěnu dávné melodie, co nese něco víc, než je zjevné na první poslech. Kdo ví, možná jsem si Krysaře zamilovala skrze to, že to byl první muzikál který jsem viděla, nebo jsem ve slovech našla kousek sama sebe.

Pro "audioknihaře" můžu vřele doporučit čtení pana Filipa Jančíka jež je k poslechu (bez reklam) i na youtube. Opravdu vás vtáhne.