Kremulátor přehled

Vězněná, mučená, vražděná inteligence, zdroj potenciálně nebezpečných myšlenek a obávaných hybatelů změn. Připomíná to s nadsázkou seriál Myšlenky zločince, v sovětském impériu Myšlenky intelektuála/zločince. Spalovač mrtvol a Kremulátor, stroj na spalování již zpopelněných ostatků, mají oproti očekávání naopak spíše málo společného. Vyjma šílených režimů, v nichž a pod jejichž vlivem oba duševní destrukční procesy probíhaly. Vlastně jsem netušila, že nějaký stroj jako kremulátor vůbec existuje. Na rozdíl od bezpočtu zločinů, kterých bylo na území Ruské říše, Ruské republiky, Sovětského svazu zdokumentováno až příliš.

Potomek šlechticů, intelektuál Petr Nestěrenko, žil velmi pestrý a zajímavý život, který se odhaluje po jeho zatčení ve funkci ředitele Moskevského krematoria při výsleších na NKVD (centrální orgán SSSR odpovědný za vnitřní bezpečnost, rozuměj rozsáhlé politické represe, zatýkání, deportace, popravy...). Dokud jej v červnu 1941 ve frenetickém honu za domnělými zrádci, trockisty, diverzanty nedostihla paranoidní, vražedná státní mašinérie. Nestěrenko, jak ten literární, tak ten skutečný, přitom byl nejenom obětí zvrhlého systému, ale i jeho součástí v době svého téměř 15tiletého vedení Moskevského krematoria, kdy se smrt druhých stala jen součástí odosobněné, administrativní mašinerie. Prostřednictvím odlidštěného přístupu k člověku, jeho tělu za života i po smrti, se sovětská společnost sama zbavila lidství, morálky, slušnosti i důstojnosti. A dnešní společnost ruská si nese těžkou genetickou zátěž, aniž si to asi dokáže připustit. Nebo nechce. Aby nepřišla o zdravý rozum, který ještě zbyl..? Nebo nezbyl?

Určitě ne můj poslední Filipenko, který excelentní formou zpracovává společenské a politické dějiny Běloruska a vůbec postsovětského prostoru posledních desetiletí, v níž rezonují filozofické úvahy a ideje Hannah Arendtové, a její kritika totalitarismu.

"I v Sovětském svazu má každý výrobek svou cenu - a každá práce musí být zdaněna. Je třeba pochopit, že na jedné straně je práce Vasilije Michajloviče [Blochina] těžká (někdy musí za jednu noc zastřelit několik set lidí), ale na druhé straně... co je špatného na tom, když jemu nebo jeho ženě nějaký plášť nebo pěkná vesta dobře poslouží? někdy si říkám, proč ten povyk kolem cizích věcí. [...] Kdyby si Blochin mohl všechny ty krásné šaty koupit v obchodě, copak by je svlékal z mrtvol a nosil své ženě?".