Koupit Koupit eknihu Antikvariát

1. díl >

Neobyčejné dobrodružství filologa Elwina Ransoma začíná ve chvíli, kdy tento anglický univerzitní profesor, jehož předobrazem prý byl autorův přítel J. R. R. Tolkien, vnikne při hledání noclehu do zahrady domu Na Vršku. Přijetí, jehož se mu dostane od dvou místních obyvatel, fyzika Westona a kariéristy Devina, není nijak vřelé, ale nakonec je pozván do domu. Tam ho ovšem jeho hostitelé nejprve omámí a posléze dokonce ranou do hlavy přivedou do bezvědomí… Ransom přichází k sobě ve vesmírné lodi, jež se vzdaluje od Země k jakési planetě, již jeho únosci nazývají Malacandra. Začíná chápat, proč Weston a Devine tuto cestu podnikají – první z nich chce i za cenu vyvraždění mimozemské civilizace získat pro lidstvo další planetu a druhý se zřejmě na této planetě touží jen obohatit. Ransom se šťastnou náhodou dozvídá i to, jaká by měla být jeho role. Weston s Devinem ho chtějí předat domorodým tvorům, o nichž předpokládají, že jej rituálně obětují. Ransom ví, že má jedinou naději – a tak po příletu na planetu využije první příležitosti a prchá purpurovým lesem do zcela neznámého světa… Při čtení prvního dílu Kosmické trilogie C. S. Lewise si brzy uvědomíme, že napínavý příběh odehrávající se v exotickém prostředí vzdálené planety je zároveň sugestivní zprávou o vnitřním vývoji hlavního hrdiny, jenž se musí konfrontovat s neznámou civilizací. Tato konfrontace je pro něj v duchovním smyslu nesmírně očistná – vychází z ní jako silná osobnost, která si pronikavě uvědomuje řadu fatálních selhání moderního světa.... celý text

Literatura světová Romány Sci-fi

Vydáno: 1995 , Návrat domů
Originální název: Out of the Silent Planet, 1938
více info...

„To všechno by jistě zneklidnilo každého. Ransom však kupodivu zůstával klidný. Když se člověk cítí fyzicky i duševně tak skvěle, jako se teď cítil on, nedělá si starosti s budoucností. Na jedné straně lodi panovala nekonečná noc a na druhé straně den bez konce. Bylo to úžasné. Ransom vstupoval do dne i do noci podle své vůle a to ho naplňovalo radostí. V noci, která nastávala, když za sebou zavřel dveře své kabiny, ležel celé hodiny a pozoroval oblohu. Kotouč zeměkoule už zmizel z dohledu a hvězdy, kterých bylo hustě naseto jako sedmikrás na neposečeném trávníku, vládly na obloze bez omezení, protože jim ve svitu nebránil žádný mrak, žádný měsíc ani žádný východ slunce. Byly tam planety neuvěřitelně majestátní a souhvězdí, o jakých se člověku ani nesnilo. Zářily tam nebeské safíry, rubíny a smaragdy a světelné body, které připomínaly hořící zlato. Na samém konci levé strany obrazu, který měl Ransom před očima, visela malá, vzdálená kometa. Mezi hvězdami a na jejich pozadí vládla nekonečná, nevyzpytatelná, takřka hmatatelná tma, daleko výraznější než při pohledu ze Země. Ransomovi se zdálo, že světélka jsou tím zářivější, čím déle je pozoruje. Jak se tak nahý rozvaloval na své posteli, bylo pro něj za oněch nocí čím dál obtížnější nevěřit ve starou astrologii. Takřka fyzicky cítil a úplně si uvědomoval, jak do jeho uvězněného těla proudí a proniká nějaká sladká moc, přicházející z vesmíru. Ticho bylo skoro dokonalé, až na občasné jemné cinkání. Věděl už, že na stěny jejich lodi jako na obrovský ocelový buben ťukají mikrometeority, drobounké, toulavé částečky hmoty. Ransom si uvědomoval, že se v kterémkoliv okamžiku mohou srazit s poutníkem mnohem větších rozměrů, který by způsobil, že se z jejich plavidla stane také potulný meteorit. Nedokázal se však doopravdy strachovat. Teď cítil, že měl Weston pravdu, když ho nazval pro jeho počáteční panickou hrůzu úzkoprsým. Toto dobrodružství bylo příliš vznešené a jeho okolnosti příliš slavnostní pro jakýkoliv pocit kromě prudkého nadšení. Nejlepší ze všeho však byly dny strávené ve sluncem ozářené polokouli jejich mikrokosmu. Často vstával už po několika hodinách strávených ve tmě a odcházel, protože ho neodolatelně přitahovala oblast světla. Nikdy se nepřestal podivovat nekonečnému poledni, které na něj čekalo, ať ho vyšel hledat sebečasněji. Ležel v tom podivuhodném, nepatrně se chvějícím kočáře, který je unášel do stále větší hloubky klidu, zcela z dosahu noci. Ležel natažený s přimhouřenýma očima a vnímal, jak ho obklopuje světelná koupel průzračné, nadpozemské barvy a nelítostného jasu. Pociťoval, jak tato denní masáž a očista jeho duši i tělu prospívá, jak ho naplňuje novou životodárnou energií. Weston v jedné ze svých krátkých, neochotných odpovědí připustil, že tyto pocity lze vědecky vysvětlit. Prý zde působí i mnohá záření, která nikdy neproniknou zemskou atmosférou.“

v Právě čtených	3x
v Přečtených	279x
ve Čtenářské výzvě	21x
v Doporučených	13x
v Mé knihovně	125x
v Chystám se číst	79x
v Chci si koupit	15x
v dalších seznamech	3x

1991	Lev, čarodějnice a skříň
2008	Rady zkušeného ďábla
1993	Čarodějův synovec
1992	Princ Kaspian
1993	Poslední bitva

Návštěvníci z Mlčící planety přehled

Můj komentář

Nový komentář

Související novinky - Návštěvníci z Mlčící planety (0)

Citáty z knihy (1)

Kniha Návštěvníci z Mlčící planety v seznamech

Čtenáři před vámi navštívili ještě tyto knihy:

Vypněte si reklamy na Databázi

Štítky knihy

Clive Staples Lewis také napsal(a)