Když kvete Wiliwili přehled

"Když tě život srazí na zem, otoč se na záda a dívej se na hvězdy."

Můj oblíbený televizní komentátor napsal knihu a já jsem si ji toužila od vydání přečíst. Chvílemi je těžké uvěřit, že tohle napsal chlap. Tolik citu, něhy, lásky, tolik bolesti, beznaděje, ale i naděje v jednom příběhu. Ano, brečela jsem, protože mě zastihla ve velmi zvláštní dobu.
Je to pohádka pro dospělé, která člověka donutí zamyslet se, tedy alespoň na mě tak zapůsobila, a také vážit si každého dne, vážit si lidi vedle nás. Nebyla smutná, byla i vtipná díky dětem, které svými průpovídkami zpestřily příběh.
A jestli je nereálná , toť otázka. Svět je malý a o náhody není nouze, už tolikrát jsem se o tom přesvědčila. A jestli byla láska Davida k Heleně idealizovaná? Láska prostě je, nevěřím, že zmizí, pokud zmizí milovaná osoba. Láska nikdy neumírá.
Knihu doporučuji těm, kteří mají rádi dobré konce, těm, kteří potřebují pohladit a odpočinout si u čtení nebo poslechu.

Posuďte sami, nejsou tato slova nádherná?
"Jsi mým srdcem, které tak hlasitě buší.
Jsi tím nejkrásnějším obrázkem v bílých mracích.
Jsi melodií, která i v třeskuté zimě probouzí jaro.
Jsi hvězdou, která mi ukazuje směr.
Jsi světlem, které vždy přemůže stín.
Jsi tou nejjemnější návykovou vůní.
Jsi nevšedním úsměvem zdánlivě všedních dní.
Jsi múzou, jsi láskou, která nezná hranic.
Jsi láskou, která je plná štěstí.
Jsi láskou, která nikdy nekončí."