Kančí na dančím přehled
Kniha receptů spjatých s Václavem Havlem – ať už v roli spokojeného strávníka či po všech stránkách svébytného kuchaře. Václav Havel byl dramatik, esejista, disident, vězeň svědomí a prezident Československa a České republiky, jedna z velkých postav českých, evropských a světových dějin 20. století. Takto o něm hovoří encyklopedie, odborné studie a učební osnovy. Málokde se ale uvádí, že Havel byl také po celý život nadšeným, hloubavým, tvůrčím a ve společnosti oblíbeným kuchařem. Přestože v této oblasti nedosáhl stejně významných výsledků jako v jiných, čas strávený v kuchyni dotvářel jeho život, obohacoval život jeho nejbližších a pomáhal vytvářet pevná pouta, spojující podobně smýšlející přátele v nelehkých dobách normalizace. Také z tohoto důvodu mu věnujeme tuto malou kuchařskou připomínku. Nechceme stavět Havlovi kuchařský pomník, ani ho dávat za příklad zdravého stravování, ale prostě jen potěšit ty, kterým seznámení s touto méně známou částí jeho života udělá radost. Veškerý výtěžek z prodeje této knihy (včetně autorských honorářů) bude použit na rozvoj aktivit Knihovny VH... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Kančí na dančím. Přidejte ho na této stránce. Přihlašte se a napište ho.
Nový komentář
Související novinky - Kančí na dančím (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Kančí na dančím v seznamech
(aktualizováno 1x za hodinu)
| v Právě čtených | 1x |
| v Přečtených | 10x |
| ve Čtenářské výzvě | 1x |
| v Doporučených | 1x |
| v Mé knihovně | 2x |
| v Chystám se číst | 3x |
| v Chci si koupit | 4x |
Čtenáři před vámi navštívili ještě tyto knihy:
Michael Žantovský také napsal(a)
| 2014 |  Havel |
| 2016 |  Ochlazení: Špionážní thriller z blízké budoucnosti |
| 2023 | S prominutím řečeno |
| 1990 | Woody Allen |
| 2021 | Václav Havel: Někam jsem to ukryl |
Pan prezident s námi vařil, pokud si pamatuji, jen jednou. Ale o to, co a jak vaříme, se hodně zajímal. Někdy kolem 28. října - to byl takový týden, kdy mu bylo lépe - rozkvetl a se zářícíma očima řekl: "Co kdybychom uvařili čínu! Máme buráky? " Lehce se opražily buráky a další oříšky, co jsme tam našli. "Máme rozinky?" Rozinky se taky musely hezky opražit - to si pamatuji, protože jak už fyzicky nemohl, tak jsme některé věci vařili společně. PP krájel - cibule, paprika... potom maso na kousky... už nevím, co jsme měli - nejspíš kuře. Okořenil vším tím kořením, které tam měl, a sójovou a worcestrovou omáčkou. Sušené chilli papričky, které visely v kuchyni, se daly až na stůl, zvlášť. Měl jídlo raději pikantnější, ale vždycky říkal "Opatrně si tam dejte, aby to nebylo moc" - všimla jsem si té starosti, aby jídlo chutnalo všem, na to hleděl. Že on to má radši pikantnější, nemusí mít rád každý. Ta vzpomínka na to je úžasná - jak seděl u stolu, protože se už špatně pohyboval, a občas šel zamíchat, kuchyňka byla malá, takže jsme tam byli vedle sebe - taková až dětská radost z toho vaření.
VZPOMÍNKA SESTRY BOROMEJKY