Já, která nikdy nepoznala muže přehled

Knihu jsem četla po čtyřech měsících znovu kvůli čtenářskému klubu a na druhé čtení se mi líbila asi ještě o trochu víc než poprvé. A zároveň jsem si jistá, že ani druhé čtení nebude poslední :-)

Hlavně začátek jsem si tentokrát moc užila a našla jsem v něm hodně zajímavých myšlenek a paralel. Poprvé se mi začátek hrozně vlekl a byla jsem z něj rozčarovaná, protože jsem čekala úplně jinou knihu - nějakou klasickou dystopii. S tím do toho prosím nechoďte. Tahle kniha je velmi originální, krátká, ale přesto velmi hutná a silná, ale není to klasický dějový příběh. Zde jde hlavně o atmosféru a vnitřní prožívání dívky/ženy, která se ocitne izolovaná v cizím prostředí ochuzeném o jakékoliv vnější informace a hlubší smysl života a tento osud sdílí s 39 dalšími ženami, které ale na rozdíl od ní pamatují předchozí normální život.

Je to kniha o přizpůsobení se beznadějné situaci, o hledání smyslu, tam, kde žádný není a konečné rezignaci. Přesto ve mně ale kniha na druhé čtení již nevyvolávala takový pocit zoufalosti jako poprvé a mnohem více jsem vnímala pocity hlavní postavy, která ze svého pohledu zas o tolik nepřišla a jediné co ji ve finále skutečně trápí je, že nikdy nepoznala muže...

Styl psaní autorky je, v kontrastu s hlubokými myšlenkami, jednoduchý, a text se čte velmi dobře.

Počítejte s tím, že vám bude neustále v hlavě vyskakovat spousta otázek, na které vám ale kniha nedá odpovědi. A záleží jen na vás jestli a případně kolik teorií si vymyslíte.

Já musím před autorkou smeknout, jak geniálně zvládla něco takového napsat. Zároveň ale chápu, že tohle nebude kniha pro každého. Není to odpočinkové čtení, vyvolává to pocity, které nemusí být zrovna příjemné a nutí to k hlubšímu přemýšlení. Pokud to ale čtenáři sedne, tak celkový pocit z knihy je, že měl možnost přečíst si něco jedinečného, hlubokého a krásného.