Koupit Koupit eknihu Antikvariát

Jádrem rozsáhlého díla Johannese Urzidila, jež zahrnuje lyriku, eseje a převážně drobné prózy, jsou povídky odehrávající se v jeho rodné Praze. Mají převážně autobiografický charakter. Lidé, jejichž osudy spisovatel vylíčil, opravdu žili, události, o nichž psal, se skutečně staly. To jemu vyprávěl otec o strašidelném domě U devíti čertu, to on si hrával s malou Adélou, hrdinkou jedné z povídek, házel s předměstskými kluky míčem ve hře Na národy, chodíval do suterénu ke štukatérovi a obdivoval jeho díla, navštěvoval s otcem pražské chrámy i pražské pivnice, vymýšlel si kousky, jimiž se chtěl pomstít maceše, a o prázdninách putoval s otcem ze Stříbra až k Vlčí hoře, aby mnohem později našel nevlastního bratra. On byl ten chlapec, který na zasněžených Příkopech hledal v novoroční noci ztracenou peněženku, který dělal poslíčka veřejnému posluhovi Kubátovi světem klamu a tragiky a který chodil do septimy pražského německého gymnázia s repetentem Bäumelem a se svou první láskou Stellou. On byl také ten mladý muž, titulární svobodník rakouské armády, jenž uprchl z kavárny Areo a skrýval se před policii v měšťanském salóně. A zcela jistě existoval i Svatopluk Janda, jednonohý spolužák, který možná spisovateli Urzidilovi, píšícímu tehdy o velkých osobnostech české i německé kultury a hledajícímu harmonii ve vztazích mezi lidmi i národy, zachránil život, když ho po příchodu nacistů do Prahy ukryl na jednu noc ve svém sklepním bytě v Týnské uličce. 01-101-85... celý text

Literatura světová Povídky

Vydáno: 1985 , Odeon
Originální název: Die Verlorene Geliebte; Das Elefantenblatt
více info...

13.04.2024

tomas6658

Výbor z povídkového díla Johannese Urzidila, pražského rodáka německé národnosti. Jedná se o povídky se silným autobiografickým nábojem, ovlivněné expresionismem, sociální kritičností a křesťanským humanismem (Urzidil byl praktikujícím katolíkem a tato skutečnost se v povídkách na mnoha místech odráží). Vedle veliké míry autobiografie (postavy v povídkách mají své reálné předlohy) se povídky vyznačují svojí poetičností a tím, že je jejich námětem zhusta pražské prostředí nebo Šumava, odkud pocházela rodina Urzidilova otce. Zajímavostí je také, že v mnoha povídkách je hlavní postavou autor sám, často ukrytý za nějaké alter ego.

Sbírka obsahuje povídky, které odráží autorovo dětství a dospívání v Praze (U devíti křížů, Anton odešel, Nevlastní, Novoroční mumraj, Veřejný posluha Kubát, Repetent Bäumel). Urzidil byl synem nemajetného poštovního úředníka, původem ze Šumavy a židovské matky, která zemřela nedlouho po jeho narození. Své vzpomínky na svá studia (gymnázium) ztvárňuje v povídkce Repetent Bäumel, reflexi své vojenské služby za první světové války v povídce Noc hrůzy. V meziválečných dobách působil Urzidil jako novinář (brněnský expresionistický časopis Der Mensch, Prager Tagblatt) a jako tiskový rada německého velvyslanectv (do nástupu nacismu v roce1933). V roce 1939, za dramatických okolností (židovský původ, výrazně antifašistické smýšlení), Československo navždy opouští – svoji reflexy oněch pohnutých událostí podává v povídce Poslední služba. Přes anglický exil se dostává do USA (1941), kde se živí jako vazač knih a postupně opět jako novinář a spisovatel, občanem USA se stává v roce 1946. Vyjma své novinářské a spisovatelské činnosti (jednatel Ochranného svazu německých spisovatelů v Českých zemích, příslušnost k literárnímu spolku okolo kavárny Arco – především Max Brod, Franz Kafka, Franz Werfel a další, činnost v expresionistických a antifašistických spolcích) se Urzidil zabýval také studiem díla významných českých výtvarných umělců (především Václava Hollara, Emilla Filly, Jana Zrzavého, Václava Špály). Tato záležitost je obsažena v povídce o životě Václava Hollara Slonice. Z mého pohledu se jedná o velmi zajímavé, poetické čtení, prodchnuté autorovými ideály křesťanského humanismu a lásce k venkovské přírodě, se sociálně-kritickými prvky. Urzidil těmito povídkami přináší zašlý obraz a genia loci počátku 20. století a tehdejší Prahy. Krásné, poetické a lidské