Hráči přehled

Mám ještě v čerstvé paměti rozpačitý zážitek z Revizora, a tak jsem si od Hráčů moc nesliboval. Ale nakonec to nebylo tak hrozné, docela mi poslech rozhlasové verze hry pěkně a nenásilně utíkal – jak je i v předchozích komentářích naznačeno, předností děje je právě to, že se ani neutápí ve vtipných přestřelkách, ani do něj nejsou na sílu nacpána morální poučení.
A pocit pomíjivosti úspěchu a křehkosti našich vlastních na písku postavených plánech je trpkým komentářem lidského pinožení a snad i obžalobou mnoha našich vlastních pokusů se dostat k životnímu štěstí nějakou tou zkratkou na úkor druhých. Což asi neuškodí si připomenout.