Hobit (aneb Cesta tam a zase zpátky) přehled

Dílo Tolkienovo je Bible žánru fantasy. Už jenom z důvodu, že je to skorem devadesát let, kdy se počla psát historie celé Středozemě a to vydáním knihy Hobit. A na Tolkienovi odkazy narážíte neustále a všude i v dnešní době. Pozorujte to. Budete překvapení tou četností. Tolkien a Kafka jsou v naší zemi literární hegemonové. Napadá mě: mají Čechoslováci otevřenější dveře do světa fantazie skrze jejich historické „domácí vězení“? Mají k Tolkienovi blíže, jako měli blíže k edicím Knih odvahy a dobrodružství, které je ponoukali k zakládání zálesáckých osad v českých lesích, místo v těch kanadských?
Zhruba třicet let je to také od doby, kdy jsem knihu poprvé četl sám. Nyní nastala doba oprašování dávných příběhů a zasvěcování mých dětí do kouzelného světa, ze kterého mi zbyly spíše už jen filmem poznamenané vizuální obrazy hrůzných řvoucích skřetích obličejů. A tak po večerech s radostí předčítám a s nadšením pozoruju zaujetí, napětí, strach i dojetí v očích mých malých nejbližších.
Z mého pohledu je filmové zpracování Hobita jen komerční navázání na již vytěženou, divácky úspěšnou filmovou trilogii a podstata a poselství knihy jsou upozaděny za efektními akčními bitevními scénami. V samotné knize jsou přitom popisy bojových scén spíše tématem marginálním. Jako hlavní téma a jakousi životní analogii vnímám růst osobnosti Bilba skrze objevování nekonečnosti světa, neustálé překračování vlastních hranic a potlačování komfortu a touhy vrátit se domů do bezpečí a vyhnout se tak všem nebezpečným dobrodružstvím, na něž se dá jen těžko připravit.
Z knihy mi v hlavě nejvíce rezonuje obraz návratu Bilba zpět do Kraje, Hobitína, do Dna pytle, na které tak často během cesty myslí a kam se ve svých nejtěžších chvílích uchyluje alespoň ve svých myšlenkách. Tam se opět potkává se svou rodinou, sousedy a obyvateli, kteří zrovna aktivně přerozdělují jím opuštěný majetek a uvědomuje si, že není tím stejným hobitem, který se vydával na cestu před více něž dvěma lety a že už asi nikdy nezapadne mezi ostatní hobity, jejichž malost a zaprděnost, jež je následkem neschopnosti překročit mentálně i fyzicky hranice Kraje, navždy bude definovat a omezovat náhled na svět a na všechny ostatní jeho obyvatele. Jaká to nadčasová analogie. Největší Izolanti z teplíček svých domovů budou vždy považovat nepoznaný vnější svět za nebezpečnou džungli plnou stvoření, která čekají jenom na to, aby je mohla o jejich komfort připravit. A podobně tak až jednou skončí válka na Ukrajině a ti, co nezůstali a nebojovali se vrátí domů k těm, kteří prožili válku se všemi jejími sračkami, vznikne jen těžko překonatelná vztahová propast.