Tajný deník Hendrika Groena, 83 1/4 roku přehled

(SPOILER) Knih, jejichž hrdinou je nějaký aktivní senior, jsem moc nečetla, vybavuji Až na ten konec dobrý a Příběh Arthura Truluva.
Kniha na téměř 400 stránkách přináší deník fiktivního seniora žijícího v domově pro seniory v Amsterdamu v roce 2013.
Na rozdíl od knihy Až na ten konec dobrý, tak jsem se při četbě nesmála, párkrát snad pousmála. Ty situace jsou tragikomické, prostě ze života.
Bavily mne reálie, glosovani aktuálního domácího i světového dění a černá kronika. Vzpomínám si na rezignaci Beatrix, inauguraci jejího syna, smrt mladšího syna.
Lidé jsou všude stejní, ať se podíváte do českého či do nizozemského prostředí (a nemusí to být jen domov důchodců). Všude se najdou věční kverulanti, závistivci, vzdychači, dále drzouni nerespektující pravidla, potom lidi, kteří berou s noblesou a nadhledem věci tak, jak přicházejí, a hlavně lidi, kteří si snaží ještě života užít, dokud to jde.
Povaha Nizozemců se od nás zase tak moc neliší a s tou jejich tolerantností a charitativním cítění to není až tak růžové, jak by se mohlo zdát.
Kniha poskytuje i poučení o různých nástrahách stáří - Alzheimerova choroba, demence, úvahy o eutanazii a další.
Moc se mi líbil přístup Grietje ke své chorobě, její smíření s ní.
Alespoň podle mých skromných zkušenosti mohu prohlásit, že autor má situace velice dobře odpozorované a některé určitě poctivě odžité.
Zarazilo mne, že ředitelka domova odmítala klientům poskytnout stanovy a pravidla, jimiž se domov řídí. To mi přišlo hodně divné a mám za to, že u nás tyto dokumenty jsou veřejně dostupné.

Celkově mohu říci, že byla četba zajímavá, ale nejedná se o žádnou řachandu. Je to příběh psaný s nadhledem a určitě poskytne podněty k zamyšlení. Jací budeme my, až se dozijeme Henkova věku?