Familiár přehled

17.06.2025

Prekliaty spoločník nás zavedie do historického Španielska za čias Filipa II., do obdobia, kde sa prelínajú mágia, náboženský útlak a osobné ambície. V centre príbehu stojí Luzia, mladá židovka, ktorá sa nečakane ocitne v srdci magického turnaja a ešte nebezpečnejších politických intríg.

Priznám sa, začiatok príbehu na mňa pôsobil trochu nepresvedčivo. Odhalenie Luzinej schopnosti sa mi zdalo trochu pritiahnuté za vlasy. Rovnako samotná Luzia nepatrí medzi tie postavy, ktoré si zamilujete na prvý pohľad. Je tvrdohlavá, pyšná, túži po sláve a bohatstve, často sa rozhoduje proti zdravému rozumu. No čím viac som čítala, tým viac som si uvedomovala, že práve v jej nedokonalosti, je niečo nesmierne pravdivé.

Dej plynie pomalým tempom. Často sa zastavuje pri vnútorných monológoch, ktoré možno niekoho spomalia, no mne časom začali dávať zmysel. Ponúkajú priestor na premýšľanie, na spoznanie postáv. Luzia sa mi pred očami menila, z márnomyseľného dievčaťa na ženu, ktorá bojuje nielen s okolitým svetom, ale aj so sebou.

Romantická linka nie je v príbehu dominantná. Vyvíja sa pomaly, jemne, prirodzene. A to sa mi na nej páčilo najviac, nič tu nie je nasilu.

Autorkin štýl rozprávania ma tiež prekvapil. Občas sa ako keby rozprávač prihovorí čitateľovi, akoby nám medzi riadkami niečo okomentoval. Niečo dôležité. Niečo, čo zrazu mení uhol pohľadu. A hoci týchto momentov nie je veľa, o to viac vyniknú.

Za mňa silným prvkom príbehu je aj symbolika, granátové jablko ako obraz túžby po moci, pomarančovníky ako symbol lásky a vášne. A do toho všetkého tichá, no silná téma náboženskej neslobody. Luzia ako židovka čelí útlaku zo strany inkvizície a autorka tým otvára otázky, ktoré sú, žiaľ, aktuálne aj dnes: predsudky, netolerancia, spoločenské triedenie.

Táto kniha nie je klasické fantasy plné zvratov a rýchlej akcie. Skôr ide o historickú drámu s jemným magickým pozadím, kde nejde ani tak o to, čo sa stane, ale prečo sa to stane a čo to urobí s tými, ktorí v príbehu žijú. Nie je to kniha pre každého, ale ak máte radi historické príbehy s nádychom mágie, tak je pre vás tou pravou.

17.06.2025

Leigh Bardugo bych četla i její nákupní seznam. Ano, je to přesně TA autorka, Procházela jsem její tvorbou od Grišy, a každá její série nebo kniha je něčím jiná. Stejně tak je to i u téhle, Familiár není výjimkou. Pokud vás zajímá, jestli tento kousek chcete číst, tak je to spíš jako Devátý spolek, jenom asi o level výš. Level víc dospělácký, level výš mysteriózní až podivný. Co mi přijde takový zvláštní a zároveň charakteristický pro styl psaní Leigh Bardugo je to, jak čím dál víc v těch knihách zahrnuje náboženství a víru. V Griše to bylo vidět skrz svaté, viz Svatá Alina. V Devátém spolku to bylo spíš směrem k rituálům, a té ďábelské podoby. A ve Familiáru mi to přijde asi zatím nejsilnější, tady to křesťánství (dokonce i ve sporu s judaismem) na čtenáře dýchá defakto z každé stránky a každé součásti toho příběhu. S tím Devátým spolkem se mi to porovnává nejsnadněji, protože je to celkem podobné i v tempu, které není příliš akční, je to takový mysteriózní pomalý příběh z renezančního Španělska. Je to hodně podivný ať už stylem, jakým spolu postavy komunikují, jak se tam chovají, tak celkovým dojmem, jakým to na vás působí, ale ve výsledku je to takovým tím prazvláštním způsobem originální a zajímavé. Co mi nesedlo je chování hlavní postavy, která mi jednu dobu přišla celkem vtipná a slay, ale jindy jsem si poťukávala na čelo. Ten příběh jako takový je veden stylem, že tak nějak víte, kam se to pomalu ubírá, celou tu dobu tančíte na hraně života a smrti, na hraně božích zázraků a ďábelského pokušení, a tak jen čekáte, kdy se situace překlopí na jednu či druhou stranu, a asi už i vy tušíte která spíš to bude.

Knihu jsem si mohla přečíst díky jednorázové spolupráci v rámci Humbook blogerů.