Enneagram přehled

Ve věnování stojí: "Nechť tato kniha, která se zrodila v našich srdcích, promlouvá k srdcím všech, kteří si ji přečtou." A na úvod musím říci, že tato kniha promluvila k mému srdci i k mé hlavě, což považuju za dokonalou kombinaci.
Jde o výborně koncepčně pojaté dílo s širokým přesahem. Psáno přístupným kultivovaným jazykem. Žádné složitosti, ale přitom se jde v mnoha aspektech hodně do hloubky. Vhodně volené příklady bez vykacávání krásně doplňují propracovaný systém. Jednotlivé osobnostní typy jsou zde probrány opravdu důkladně a rovnocenným způsobem, líbí se mi ta systematizace v popisech (jednotlivé podtypy, stupně zralosti, slabé a silné stránky, cesta růstu). Různorodé typologie osobnosti mám ráda a enneagram mi zatím dává největší smysl, ještě navíc v tomto komplexním podání. U typologie to navíc nekončí, ten důraz na osobní a v další rovině také duchovní rozvoj je zde patrný v celé knize - ale pokud by o ten duchovní přesah snad někdo z jakéhokoli důvodu nestál, zůstane to velmi čitelné a přesvědčivé i pro něj, jelikož duchovní aspekt je opravdu intenzivně řešen zejména v poslední části.

Je to rozhodně kniha, která není jen na jedno přečtení. Já se po prvním čtení cítím v mnohém moudřejší a v mnohém mám mnohem větší zmatek, včetně jistoty identifikace svého osobnostního typu. Ale vidím to jako cestu k sebepoznání a také k lepší integraci člověka ve společnosti, k poznání druhých. Proto velmi vítám, že nejde o jakýsi odtržený popis jednotlivých typů jako takových, ale je zde značný prostor věnován také provázanosti a dynamice přechodů mezi jednotlivými typy, jejich průniky i rozdíly. Člověk po přečtení mnohem konkrétněji ví, čeho si na sobě (i na ostatních) vlastně více všímat, aby nás to posunulo kupředu. Zvláště užitečné to bude pro ty, kteří jsou otevření. Kteří chtějí trochu hrábnout do svých slabších stránek a stínů nejen za účelem sebelítosti, ale snahy z toho najít cestu ven.

Velmi na mě zapůsobila právě poslední kapitola, Duchovní cesta, především část Za hranicí osobnosti a pasáž Živoucí chvíle. Ze současné úrovně vědomí ji mnohem více prožívám než chápu i než se vůbec snažím o nějaké pochopení. Dříve bych této pasáži nejspíš věnovala jen letmou myšlenku, že to musí být náramné takové momenty zažít. Nyní je znám. Ale baví mě představa, že jednou (za ten správný potřebný čas) to budu zažívat zase z jiné úrovně a budu se jen usmívat tomu, KAM AŽ se to může posunout. A zatím děkuji za knihy, které mi pomáhají docenit ty živoucí chvíle, které jsou TEĎ, protože:
> Buddhisté říkají: "Neexistují žádní svatí lidé nebo svatá místa, jen svaté chvíle." To jsou chvíle milosrdenství.