Encyklopedie víl Emily Wildové přehled

Pokud hledáte knížku, která vás přenese do zasněženého severu, kde v lesích číhá magie a víly, tak jste u Encyklopedie víl Emily Wildové na správné adrese. Autorka vytvořila zajímavý svět plný magie, nebezpečí a nevyzpytatelných víl, které jsou občas pořádně kruté. Ze začátku jsem příběh vnímala dost temně, ale po pár kapitolách jsem se nějak vnitřně přeladila a začala jsem to brát spíš jako kouzelnou pohádku. V hlavě jsem si vytvořila kreslené postavy (které jsem přenesla do koláže). Takže je vlastně na vás, jakou variantu zvolíte.

O čem to vlastně je?
Hlavní hrdinka Emily je sucharka, co žije jen svou prací - profesorka z Cambridge, která raději tráví čas s knihami než s lidmi. Odjíždí se svým psem na fiktivní severský ostrov Ljosland, aby dokončila první encyklopedii vílího lidu na světě. Jak se ukázalo Emily není vůbec dobrá v budování sousedských vztahů, ale je dobrá ve Faux pas [fo pa] a místní si o ní myslí své. Aby toho nebylo málo, přijíždí za ní její akademický kolega, který je nesnesitelně šarmantní a nesnesitelně arogantní - Wendell Bambleby. Nejen, že se jí začne plést pod nohy, ale ještě jsou kolem něho tajemství, která se pomalu začnou rozplétat. Emily na mě taky působila docela tajemně, takže jsem zvědavá, zda se v dalších dílech ukáže moje podezření opodstatněné.

Jak se mi to četlo?
Musím říct, že styl psaní mě bavil, je to psané formou deníkových zápisků, ale není to nic hrozného, co by mě rušilo. Místy jsem to vůbec nevnímala. Jsou tam i poznámky pod čarou, které vysvětlují dané výrazy. Ze začátku mě to rušilo, ale potom jsem si na to již zvykla. Autorka za mě používá občas dost komplikované a zamotané vysvětlování teorie magie a vílího světa. Používá originální názvosloví, jako třeba strčnoska (vílí výraz pro lidi, kteří strkají nos kam nemají) a sem tam používá autentické mytologické názvosloví vypůjčené z reálných keltských legend jako třeba oíche sídhe [í-hje ší] (vše jsem četla tak jak to bylo napsané ). Je to takové cozy fantasy s mrazivou atmosférou.

Hlavní myšlenka a hlubší význam
Kniha není jen o lovení víl. Podle mě je hlavní myšlenkou střet mezi logikou a emocemi. Emily se snaží všechno zaškatulkovat a vědecky popsat, ale život (a láska, i když si to nechce přiznat) se prostě do tabulek nevejde. Plyne z toho takové nenápadné poučení: člověk se nemůže věčně schovávat za svou práci nebo knihy, protože ty nejdůležitější věci se dějí „venku“, v kontaktu s ostatními. Je to o hledání sounáležitosti někoho, kdo má pocit, že nikam nezapadá.

Zajímavost o knize
Heather Fawcettová se při psaní inspirovala skutečným skandinávským folklórem. Nejsou to žádné náhodné výmysly, ale poctivě nastudované mýty, které autorka jen trochu „přibarvila“ pro potřeby příběhu. Možná i proto z té knihy cítíte tu severskou zimu, tajemno, temno a magičnost.

Závěrem: Komu knihu doporučit?
Knihu bych doporučila všem, co mají rádi kouzelné pohádky s mýty, zimní prostředí, žádnou akční jízdu, ale badatelské dobrodružství s jiskřením mezi postavami.

Pár slov o autorce
Heather Fawcettová pochází z kanadského Vancouveru. Píše jak pro dospělé, tak pro děti a mládež, a ve všech jejích knihách najdete silný prvek magie a přírody. Je vidět, že má ráda historii a klasickou literaturu, což se do jejího stylu psaní krásně propisuje.