Encyklopedie hororového filmu přehled

Nebudu na rozdíl od ostatních zde přítomných, pravidelně asi fanoušků toho jednoduššího média, filmu, takže je jim to třeba odpustit, předstírat, že je to dokonalá kniha. Není. V podstatě je to ale zábavné, kvalitní a obecně dalo by se říci fajnové čtení, od príma kluků, které rozhodně za těch pár stovek stojí mít doma. (A propos, s těmi jednoduššími fanoušky jsou to humory, tak se tím nenechejte rozhodit.)

Nejsem obecně fanouškem žánru encyklopedií a slovníků. I mezi nimi jsou ale dobré kusy (prvorepublikové slovníky práva, zrovna čtu skvělý Slovník literárněvědného strukturalismu), k nimž lze, jakkoliv s odstupem k představě odborného pojednání, zařadit i tuhle knížečku. Obsahuje obdivuhodné množství filmů první, ale i druhé a třetí sorty, autory je třeba ocenit již za ochotu si všechny pustit (jakkoliv tam klenoty jako Útok vraždících rajčat chybí). Obecně jsou doplněny komentáři vtipnými, edukativními, nikoliv kriticko-vědeckými. Ale to Jason-mutant na deskách knihy sám průzračně jasně ukazuje.

Dohromady je to tím, čím to být chce a mě to baví a mám to rád. Nepředstírejme ale, že je to perfektní dílo. Není. Pohleďme rovnou na vytřízené žánry, na kterém struktura (mno struktura...) knihy stojí. Jaký smysl dávají? No dohromady žádný. Gotický horor je definován de facto pouze dobou a podmínkami vzniku. Pak tu máme kategorii dělení věcného (zombie, upír, krokouš), vedle ní pak kritéria formy zpracování (exploatace, found footage). V tomto štěpení přitom není patrný dobrý smysl, nejeví se mít hlubší strukturu a jednotlivá díla lze poměrně volně zaměňovat a přesouvat. Nadto se nejedná o vytěžení všech žánrů (alespoň těch hlavních), věcně nám rozhodně chybí kosmický horor, formou pak horor artový.

Potom je tu otázka struktury podání filmů, či informací obecně. Obecnou výkladovou formou od obecného ke zvláštnímu bychom měli začít pojednáním o scénáristech, režisérech a hercích, přes obecné prvky hororových snímků (postavy, zbraně,...) k jednotlivým dílům. Členění knihy je právě opačné a to mi přijde skoro líto (jakkoliv čtenář tento nedostatek snadno napraví). Nejsem si jist, zda bylo nadto vhodně zvoleno abecední (cca) podání filmů v jednotlivých kategoriích. Osobně by mi přišlo rozumnější kritérium časové, které by přehledněji nastínilo vývoj žánru, to je už ale technikálie a ty jsou vedlejší.

Posledně mi bylo líto, že se autoři nevyřádili ani zdaleka tak, jak jsem na ně zvyklý. Jakkoliv je pěkné, že se snaží o poněkud mírnější přístup, který je zdánlivě hodný knihy, myslím, že se v tomto úsudku spíše pletou. Kniha je médium, které snese opravdu hodně (ba víc než film či šířeji video) a expresivnější vyjádření, minimálně pro Civala s Hladem typické, by knize dodalo větší švih. Ne, že by si autoři občas netroufli, ale relativně kladně hodnotí i snímky vyloženě špatné, ba snímky, které sami jinde hodnotí jako spíše nedobré. To je zase otázka vkusu, quod non est disputandum.

Ale hej, já tu knihu mám rád a tohle je trochu rýpání. Je to opravdu kvalitka, u které jsem se na dva dny fajnově zabavil a která mi dodala něco typů na sledování. Mluvenou tvorbu pánů autorů nicméně uchovám v hlubší oblibě.