Emil Hácha

Naprosto neobjektivní glorifikace protektorátního prezidenta... Rozhodně doporučuji daleko objektivnější, vyváženější a přitom čtivou publikaci o životě JUDr. Háchy, kterou napsal Tomáš Pasák (což byl skutečně historik - na rozdíl od V. Junka).
Kniha pana Junka zapadá do jím vytvářeného a podle mě zcela překrouceného obrazu českých dějin, v němž prezidenti Masaryk a Beneš vystupují v podstatě jako zrádci a zločinci - viz jeho další knihy o "českých zradách".
Publikace o Háchovi je navíc zakončena rádoby "moudrým" varováním - citací K.H.Franka, s nímž se autor zjevně ztotožňuje...
S ohledem na celkové vyznění knihy nemohu dát nic jiného než odpad.
Podle mého názoru se JUDr. Hácha jako v jádru slušný a vzdělaný člověk snažil v prvních letech protektorátu zachránit co se dalo, dělal sice řadu nutných ústupků, ale některé jeho činy z této doby si skutečně zaslouží úctu. Ovšem po nástupu Heydricha a zatčení předsedy vlády Eliáše v září 1941 se Hácha stal jen trapnou loutkou v rukou okupantů a jeho veřejné devótní projevy totální podřízenosti vůči nacistům se už nedají obhájit. Hácha tím pošlapal svou vlastní čest (a byl si toho zřejmě vědom, dokud ho neopustil zbytek duševních sil). Zaslouží si pochopení, snad soucit, ale rozhodně ne úctu.