Dům o tisíci patrech přehled
Jan Weiss
Při psaní tohoto románu se Weiss nacházel na vrcholu svých tvůrčích schopností a vytvořil mimořádné dílo vytříbeného stylu a silné atmosféry, plné poetických obrazů; bez přehánění jeden z nejzajímavějších románů české science fiction. V rovině příběhu sledujeme procitnutí hlavního hrdiny Petra Broka v gigantickém mrakodrapu Mullerdómu a jeho tápavé pokusy nalézt ztracenou paměť. Brok se v tomto podivném světě ocitá bez vzpomínek či vysvětlení, navíc je vybaven neviditelností. Z notýsku v kapse se dozvídá své jméno i poslání – je detektivem, který má za úkol osvobodit princeznu Tamaru z rukou vládce Mullerdómu, bezcitného boháče Ohisvera Mullera. Brok prochází mrakodrapem jako panoptikem světa a nachází zde většinou jen lidské utrpení… Weiss se nijak netajil, že celý Mullerdóm je alegorickým zobrazením kapitalismu. Ondřej Neff v knize Něco je jinak jde ještě dál a soudí, že děj je ve skutečnosti symbolickým zobrazením vývoje „politického a etického poznání“ světa, jímž autor-intelektuál během války prošel. Dům o 1000 patrech má však také všechny rysy tzv. iniciačního románu, jehož adept je nucen vykonat pouť poznání, aby se mu skutečnost zjevila v jiném světle. V tomto případě jde hned o dvojí prozření – poprvé při osobní konfrontaci s Mullerem-symbolem a podruhé při poznání, že sen byl skutečností a naopak. In: Adamovič – Slovník české literární fantastiky a science fiction... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Dům o tisíci patrech. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (75)
Výborné dílo z počátků českého sci-fi, nebo přesněji meziválečného objevování surrealismu. Weiss ho napsal v roce 1929 a jako námět použil své halucinogenní tyfové sny z doby uvěznění v zajateckém táboře na území Ruského impéria v první světové válce.
Weiss současně představuje jednu z prvních novodobých dystopií. A jde o alegorii na kapitalismus! Ohisver Muller pohádkově zbohatl poté, co získal monopol na těžbu nové základní suroviny. Skoupil svět a jako svou pýchu postavil dům o tisíci patrech, který nazval po sobě - Mullerdóm. V něm nabídl lidem nejnovější technologie a všechny požitky, které si lze koupit. Nicméně to je vykoupené silně třídní společností. Ve spodních patrech žijí boháči v luxusu. Čím výše se ale nacházíte, tím jsou podmínky nuznější a práce těžší a špinavější. Sám Muller pak společnost ovládá jako bůh, kterého ze sebe dělá. Většina obyvatel tohoto uzavřeného města je proto nešťastná a v horních patrech začíná bujet revolta. Do toho se na schodišti probouzí hlavní protagonista, Petr Brok, který má za úkol celý systém zničit.
Celé je to na svou dobu trhlé a velmi fantasktní. Z pohledu sci-fi nadčasové. A v něčem mi to připomíná díla skvělého Alejandra Jodorowskyho.
(SPOILER) Tak toto mě moc nechytlo. Až teprve ke konci mě začalo zajímat, jak to celé dopadne a kdo ten Muller vlastně je, ale jinak to byla poměrně dlouhá nuda. Ano, nápad, že to celé byl vlastně sen a to nesmyslné žluté světlo, co se Brokovi v představám objevuje, je vlastně návrat z blouznění do reality, mi přijde fajn. Ale tak nějak z toho čiší, že knížka je skoro 100 let stará, a tyhle ročníky u tohoto druhu literatury úplně nevyhledávám.
Související novinky (1)
Knižní novinky (46. týden)
14.11.2021
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Dům o tisíci patrech v seznamech
v Právě čtených | 8x |
v Přečtených | 763x |
ve Čtenářské výzvě | 64x |
v Doporučených | 73x |
v Knihotéce | 316x |
v Chystám se číst | 278x |
v Chci si koupit | 55x |
v dalších seznamech | 13x |
Štítky knihy
surrealismus česká literatura alegorie psychologické romány české sci-fi sci-fi
Autorovy další knížky
1964 | Dům o tisíci patrech |
1980 | Příběhy o lidech a zvířatech |
1927 | Barák smrti |
1958 | Spáč ve zvěrokruhu |
1986 | Fantóm smíchu a jiné grotesky |
Skoro vše, co jsem od Jana Weisse četl, je více či méně a z různého pohledu ovlivněno snem. Z tohoto hlediska je Jan Weiss vlastně surrealistický autor. V knize Dům o tisíci patrech je zpracování snu absurdně špičkové - Petru Brokovi se jako nejděsivější představa opakovaně zjevuje při náhlém vyčerpání a bezvědomí neurčitá nad ním svítící lampička. To je to nejhorší, co ve svém dobrodružném dramatickém příběhu zažívá. Teprve v závěru se dovíme, že celý ten fantastický příběh byl snem a ono zjevení lampičky bylo reálně svítící světlo nad jeho lůžkem, když ležel v bezvědomí hospitalizován v tyfovém baráku. Čili to nejstrašidelnější a nejvíce nepříjemné, co ve svém snu zažíval, byly zlomkové pohledy do reality.