Domácí hosté přehled
Román s fantaskními prvky, kterým autor reflektuje českou porevoluční skutečnost. Kromě vypravěče absurdního příběhu je dalším protagonistou svérázný malíř pan Prág, známý z románu Klíč je pod rohožkou, který svým otevřeným, někdy trochu naivním pohledem komentuje negativní jevy v porevoluční české společnosti.Kniha, sloužící autorovi k vyjádření vlastních postojů, má hodně autobiografických prvků a originálními prostředky vypovídá o společenském klimatu naší země na konci druhého tisíciletí.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Domácí hosté. Přidejte ho na této stránce. Přihlašte se a napište ho.
Nový komentář
všech 4 komentářůSouvisející novinky - Domácí hosté (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Domácí hosté v seznamech
(aktualizováno 1x za hodinu)
| v Právě čtených | 1x |
| v Přečtených | 19x |
| ve Čtenářské výzvě | 1x |
| v Doporučených | 1x |
| v Mé knihovně | 5x |
| v Chystám se číst | 2x |
Čtenáři před vámi navštívili ještě tyto knihy:
Vlastimil Třešňák také napsal(a)
| 1995 | Klíč je pod rohožkou |
| 2004 | Den bude dlouhý |
| 2005 | Melouch |
| 1991 | To nejdůležitější o panu Moritzovi |
| 1996 | U jídla se nemluví |

84 %
77 %
52 %


Domácí hosté nejsou „velký román o devadesátkách“, ale umně konstruovaným obrazem života na současné české vesnici a současně velmi kritickou sondou do xenofobního myšlení zaměřeného proti všemu jinému (Romům, uprchlíkům, zahraničním dělníkům).
Koláž scén, kde se realita po sametu míchá s příměsí fantastična. Třešňák si bere vypravěče – pozorovatele a k němu přisadí pana Prága – svérázného malíře, který tu funguje jako doprovodný hlas. Otevřeně a někdy až naivně, ale přesně pojmenovává pachuť porevoluční doby a negativní jevy, které ji provázejí.
umně konstruovaným obrazem života na současné české vesnici a současně velmi kritickou sondou do xenofobního myšlení zaměřeného proti všemu jinému (Romům, uprchlíkům, zahraničním dělníkům).
Z privatizační euforie, mediálního hluku a malých osobních „vítězství“ i selhání skládá autor autobiograficky podbarvený obraz, kde absurdita není únik, nýbrž způsob, jak realitu přitáhnout ostřeji do fokusu.
Text je živý a proměnlivý. Jednou satira, jindy intimní zápis, občas skoro pohádka pro dospělé. Funguje hlavně tam, kde se Třešňákův osobní tón opře o detail a nechá čtenáře si domyslet. Slabší je ve chvílích, kdy se výjev roztříští do karikatury. Jako celek se ale jedná o poctivý portrét porevoluční nálady, bez idealizování a bez moralizování.