Diktáty přehled

Borkovcovu tvorbu mám už delší čas ve značné oblibě, byť jsem bohužel nečetl všechno. Jeho básnická tvorba pro děti je pro mě tudíž novinkou. A dlužno poznamenat, že jeho Diktáty psané k výtvarným dílům (asamblážím) Andrey Tachezy se vydařily a celá kniha je nesmírně nápaditým a podnětným celkem.

Ve verších se snoubí polohy typicky borkovcovské (až nyní si plně uvědomuju, kolik pro jeho dílo znamená Wernisch; vím sice, že vydal stejnojmennou knihu, kterou jsem tedy zrovna nečetl, ale wernischovské vidění silně proniklo i sem) a působivá hravá znepokojivost moderní poezie pro děti. Žádného Sládka nebo Hrubína nečekejte, třebaže lyrično nechybí, není tu však jejich křehkost a něha, nýbrž spíš touha a dobrodružství, chuť objevovat, experimentovat, popustit uzdu nevšednosti a fantazii. To vše přitom ukotvené v civilismu každodenních předmětů, ne nadarmo se začíná Skládkou a valná většina materiálu, z něhož Tachezy tvoří svá díla, bylo nasbíráno právě na různých smetištích, při vyklízení bytů, v ruinách nebo se zkrátka povalovalo někde venku u cest či v polích. Dozvídáme se to z doprovodných komentářů k dílům, jež mají samy o sobě svou uhrančivost, a ačkoli nemám důvod jim nevěřit (místa tam uvedená jsou reálná a rovněž okolnosti nepůsobí nevěrohodně), svou stylizací a kontextem leckdy balancují na hraně hravé mystifikace.

Krátce: po všech stránkách zdařilý počin, jehož jedinou drobounkou skvrnou na kráse jsou dvě chybičky (jednou to bylo nenáležité malé písmeno a podruhé už ani nevím).