Děti Volhy přehled
Rusko roku 1916. Na dolním toku Volhy, kde od 18. století nacházeli domov němečtí emigranti, plynou stereotypní dny Jakoba Ivanoviče Bacha. Dvaatřicetiletý učitel němčiny má natolik nezajímavý vzhled i život, že se o něm nedá říct vůbec nic. Dokud ho statkář Grimm z protějšího břehu nepožádá, aby jeho sedmnáctiletou dceru Kláru učil německy. Lekce se konají za zvláštních okolností – dívka má zakázáno dívat se na cizího muže, proto musí být ukryta za paravánem. Klářin tichý hlas brzy naplní Bachův život, jako vzduch vyplňuje prázdnou nádobu. I sama žákyně začne usilovat o sblížení a prostřednictvím knih, které si vyměňují, posílá Bachovi důvěrné dopisy. Tak ubíhají týdny a měsíce, a zcela odlišní, osamělí lidé se do sebe zamilují. Jejich láska však nemůže uniknout událostem, jež s sebou přinese nástup bolševiků k moci. Velká historie vstupuje do Bachova života, přiměje ho čelit hrozným zkouškám, aby dospěl v silnou osobnost, stejně mocnou jako řeka Volha, v jejíchž zákrutech prožije celý život. Ruská spisovatelka s tatarskými kořeny Guzel Jachina, autorka bestselleru Zulejka otevírá oči, se ve svém druhém románu Děti Volhy vrací k traumatům sovětských dějin, kdy revoluční idealismus chřadl uprostřed masového násilí stalinismu. Zatímco ve svém debutu nás zavedla na Sibiř a zároveň ukázala tatarštinu v sobě a v celém Rusku, v novém díle přibližuje podivuhodný folklór a životní styl povolžských Němců, který byl jejich deportací v roce 1941 zcela zničen. Román Děti Volhy získal několik literárních ocenění včetně ruské státní ceny Velká kniha a byl dosud přeložen do sedmnácti jazyků.... celý text
Originální název: Дети мои (Děti moji), 2018
více info...
Co říkají o knize uživatelé?
Guzel Jachina je autorkou, jejíž romány jsou považovány za mistrovská díla. Čtenáři oceňují její krásný jazyk a schopnost zachytit osudy lidí, kteří čelí těžkým životním zkouškám. Příběh Dětí Volhy se dotýká historie povolžských Němců a je protkán magickým realismem. Mnozí čtenáři se shodují, že kniha nabízí hluboké a emotivní zážitky, které zanechávají silný dojem. Její jazyk je často popisován jako poetický a lyrický, což umocňuje atmosféru příběhu. Více v komentářích.
Komu by se kniha Děti Volhy mohla líbit?
- Milovníci historických románů
- Čtenáři, kteří ocení poetický jazyk
- Fanoušci magického realismu
- Ti, kdo se zajímají o osudy menšin
- Čtenáři hledající hluboké emocionální příběhy
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Děti Volhy. Přidejte ho zde. Přihlašte se a napište ho.
Nový komentář
všech 93 komentářůSouvisející novinky - Děti Volhy (2)
Brána pekel, Nelítostný princ a další knižní novinky (37. týden)
10.09.2023
Karin Lednická: Námětů mám na několik životů
17.05.2021
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Děti Volhy v seznamech
(aktualizováno 1x za hodinu)
| v Právě čtených | 9x |
| v Přečtených | 496x |
| ve Čtenářské výzvě | 118x |
| v Doporučených | 43x |
| v Mé knihovně | 192x |
| v Chystám se číst | 397x |
| v Chci si koupit | 73x |
| v dalších seznamech | 9x |
Čtenáři před vámi navštívili ještě tyto knihy:
Vypněte si reklamy na Databázi
Za 99 Kč vám vypneme všechny reklamní bannery na CELÝ ROK:
Nebo se staňte členem DK Premium a využijte Databázi naplno - více o DK Premium
Štítky knihy
dopisy stalinismus ruská literatura násilí carské Rusko Sovětský svaz magický realismus oběti komunismu historické romány zakázaná láska PovolžíGuzel Jachina také napsal(a)
| 2017 | Zulejka otevírá oči |
| 2020 | Děti Volhy |
| 2022 | Vlak do Samarkandu |

85 %
78 %

Ve srovnání se Zulejkou je tato kniha citelně pomalejší. Na popis toho, že hlavní osoba Bach sedne na loďku, aby přeplul Volhu na druhý břeh, spotřebuje autorka několik stran textu a nestačí ji popsat hladinu řeky jako zčeřenou nebo hladkou, ale do detailu popíše i Bachovo oblečení, myšlenkové rozpoložení, případně popis krajiny, barvu vody v řece a mnoho dalších podobností. Nicméně jazyk je neskutečně poetický, krásný, avšak děj nijak neodsejpá. Ze všeho nejvíce se mi líbil konec knihy, možná jsem byl rád, že jsem se tam konečně dostal, ale tam je vlastně příběh zasazen do historických reálií, ze kterých mi vlastně vyšlo toto poselství: Proč tihle sociální inženýři, vůdcové, vládcové, führeři nebo diktátoři nenechají obyčejné lidi normálně žít? Proč vlastně organizují všelijaké revoluce, odsuny, přesuny, války, které stejně nikdy k ničemu nejsou? Proč vlastně…?