Den obrů přehled

Podle obálky (první vydání) jsem čekala velký bizár, a nakonec jsem se ho dočkala, ale překvapivě hlavně ze začátku mě kniha dost bavila a říkala jsem si, kam se hrabe Gaiman a Američtí bohové, které jsem mimochodem nedočetla. Americký farmář se dostane do Ásgardu, aby pomohl odvrátit nevyhnutelný osud bohů. Mezi plusy patří pojetí času a prostoru, které zde bylo jen lehce načrtnuto, ale vzbudilo můj velký zájem, protože fungování různých světů na různých principech je vždycky výzva pro představivost. Horší už je to s dějem samotným. Fantasy napsaná koncem padesátých let má trochu jiné pojetí hrdinství, než jak jej vnímáme dnes. Hrdina dá klidně bohyni pěstí, jak už zde někdo zmínil, a ženské postavy jsou zde jen pro potěchu mužů, a když mu dobře uvaří, je ruka v rukávě. :-) A pak je zde celé pojetí mytologie. Pomlčím teď o jménech, která jsou někdy celkem správně, někdy zvláštně zkomolena. U laciné fantasy nečekám znalost severštiny. Spíše mně vadilo to, že bohové jsou ukázáni jako neschopní a lpějící nesmyslně na tradicích a kdyby nepřišel ten Američan, tak kdo ví, jak to s nimi dopadne. A na tom je vlastně postaven celý příběh. Taky neumím moc pracovat s tím, jak mají někteří bohové zvláštně otočený charakter, např. Frigg, Váli a Víðarr. Nakonec je nejsympatičtější Loki.