Dějiny antického Říma přehled

Text shrnuje nejvýznamnější události a osobnosti dějin starověkého Říma, od rané republiky až po pád impéria, a snaží se podat ucelený přehled politického, vojenského i společenského vývoje. Styl Grantovy knihy je místy téměř beletristický (což osobně příliš nevyhledávám). Díky tomu je text pravděpodobně přístupnější i čtenáři bez předchozí znalosti antiky.

Tento literární přístup však má i své stinné stránky. Jednou z nich je častější absence konkrétních dat. Autor používá neurčité časové spojky jako „poté“, „následně“ nebo „pak“, což v historickém textu znesnadňuje orientaci. Dějiny Říma jsou chronologicky velmi bohaté a (zvláště v takto stručném pojetí) bez pevného časového ukotvení čtenář snadno ztrácí přehled.

Ve stručném přehledu nelze postihnout všechny detaily, a proto by v takto populárně pojaté publikaci mělo být pečlivěji zváženo, které osobnosti a události je vhodné zmínit, aby text zůstal přehledný a čtivý. Za úvahu by tudíž stálo zredukování množství zmíněných osobností a událostí, obzvlášť těch, které se v textu mihnou jen v jedné větě a dál se k nim autor nevrací. Uvítal bych také, kdyby autor vynechal pasáže věnované umění.

V osobní rovině mě v Grantových Dějinách antického Říma zarazilo autorovo tvrzení, že křest Ježíše Janem Křtitelem je „nepochybný historický fakt“. Taková formulace je podle mého názoru přinejmenším nepřesná, ne-li zavádějící. V odborné debatě se sice objevuje názor, že křest je pravděpodobnou historickou událostí, myslím, že především na základě tzv. kritéria rozpačitosti a širší textové shody. Nicméně o doloženosti v přísném smyslu tu hovořit nelze. Neexistuje žádný nezávislý dobový pramen, který by tuto událost potvrzoval mimo rámec křesťanské tradice. V tomto ohledu mě Grantova formulace zklamala. Očekával bych od renomovaného historika větší opatrnost při práci s náboženskými prameny.

Takže. Kniha mě sice příliš nenadchla, ale jako vstupní brána do dějin antického Říma posloužit může.