Dědic přehled

Po letech vyšlo volné pokračování ze světa Jiskry v popelu. Ze světa masek, válečníků, magie. Opět se tu mihne Laia, Elias i Helena, ale bohužel hrají jen hodně malé vedlejší role. Na jednu stranu mě to mrzelo, na stranu druhou chápu, že autorka chtěla přenechat prostor někomu jinému.

Příběh se odehrává ve dvou liniích, pohledech. Až po přečtení třetiny knihy mi teprve došlo, že jde zároveň i o dvě časové linky. Mělo to svůj důvod, ale díky tomu, že jsem jako čtenář nebyla nijak varována, jsem pár kapitol četla v menším zmatku, než mi to zapadlo na místo. A to zrovna ráda nemám, to tápání a nepochopení, kdy mám pocit, že jsem musela něco přeskočit a měla bych se vrátit.

Děj jako takový plynul poměrně dobře, i když mi vadilo, že celé sledování plyne z pohledu Quila, Helenina dědice, který se musel kvůli záchraně říše vydat za dobrodružstvím. Trošku mi chyběl náhled do dění v zemi zatímco byl pryč. Quil totiž pátral po tom, kdo všechen ten zmatek a válku začal. Celé to bylo trošku zamotané a nezacházelo to dostatečně do hloubky. Necítila jsem z toho žádné napětí, emoce, strach ze ztráty lidí či země, strach z budoucnosti.

Hrdinové byli sympatičtí, ale mladí a naivní, ještě ne dostatečně dospělí, žádní vojáci nebo tak něco. Prostě typická ya, romantika, sebeobětování atd. Což je další věc, která mi vrtá hlavou, protože u Jiskry jsem to asi tak moc necítila jako tady. Při čtení jsem měla pocit nevyváženosti, kdy příběh stoupal v lehkou akci a poté padal do určité nudy a vypravěčské vaty. A poslední kapitola moje nadšení utopila úplně svojí klišoidní naivní ya kličkou.

Musím říct, že přestože se kniha čte hezky a docela mě bavila, až na pár hluchých míst, tak mě nedokázala pohltit natolik moc jako Jiskra, na kterou tahle kniha prostě nemá. Možná jsem měla vyšší očekávání nebo je tohle prostě autorčin slabší počin...